A jak dál v roce 2013

Dsss_3 27. prosince 2012 Pro každého má třináctka jiný vnitřní náboj. Osobně ji moc nemusím a každého třináctého se ohlížím, zda mě někdo nebouchne zezadu po hlavě, raději nechodím na úřady, když nemusím, a také raději jezdím městskou hromadnou dopravou než vlastním autem. Roku s třináctkou na konci se však nezbavíme 365 dní a budeme ho muset buď protrpět, a nebo s ním naložit tak, aby nám přinesl radost, pohodu a hlavně - vyzařovala z něj smysluplnost.

Z jakého konce však tahat za nitky, které by nás vyvedly z morálního marastu společenské beznaděje, bezohlednosti, vzájemné nesnášenlivosti a lidské tuposti?

Jediným skutečným řešením v cestě nápravy je osobní přístup, odpovědnost za život a své činy, odpovědnost za společnost, která se nám zdá neovladatelná, ale ve které žijeme a ve většině případů žít musíme. Je nutné vzdát se ilegality, za svá práva a názory začít bojovat a svým aktivním přístupem k jednotlivým životním a společenským problémům nastavovat  vlastní tvář. Opakuji – vlastní.

A jako bych v tento sváteční čas slyšel hlas maminky, která říkávala, když jsem přinesl špatnou známku z matematiky: „Tak takhle to už dál nejde“ A ono to skutečně takhle dál nejde. Podíváme-li se jen na uplynulý rok očima kritika společnosti, nevíme, máme-li se smát nebo brečet, vzít klacek a jít někoho zmlátit nebo si vyhlédnout hezké místo na hřbitově. Brekot a kopání hrobů ale nikomu z nás nepomůže. Naše společnost je bolavá,  národní jednota se ztrácí v nic neříkajícím multikulturalismu, sociální jistoty a práva pracujících jsou pošlapávány ziskuchtivostí nadnárodních monopolů, mamon, moc a  peníze se skloňují na všech úrovních a rozbíjí i samé základy rodiny, demokracie se stává zprofanovaným heslem, tak očekávaný neoliberalismus se změnil ve vládu několika jedinců. Mocní upevňují svoji moc vyhlašováním nových zákonů a nařízení, bohatí dále bohatnou na obrovské míře nezaměstnanosti a chudí chudnou do úplné bezradnosti. Ve všech sférách společnosti vládne korupce.

Příští rok začneme volbami prezidentskými tzv. prvními svobodnými, kdy vládnoucí politická smetánka nám předhodila kandidáty, které vesměs nechceme, a tak po odhlášení našeho předsedy pana Tomáše Vandase a pro nás ještě volitelného pana Okamury, toho moc nezbývá. Vedení naší strany určilo směr: Volte podle svého nejlepšího svědomí, ale prosím NE Fischera. Je tu však ve hře ještě velká naděje, že šaškárnu jménem prezidentské volby Ústavní soud v Brně neodsouhlasí, nazve neústavní a odloží. Ale ať už to dopadne jakkoliv, každý z nás by se měl alespoň druhého kola voleb zúčastnit.

Aktivita nás členů Dělnické strany sociální spravedlnosti tak v příštím roce začíná volbou nejvyšší hlavy státu a bude pokračovat dalšími akcemi k dění ve společnosti. Domnívám se, že právě teď je čas semknout se jako strana, vzájemně si vypomáhat i v běžném životě, vědět, co trápí naše členy a  předáváním si informací, podnětů, stížností, přání a odborných rad ulehčovat sobě i ostatním v orientaci, abychom svými činy a myšlením stáli u zrodu sílícího se vlivu dělnického hnutí, které se objeví na politické scéně v příštích poslaneckých volbách  jako dobře volitelná a průhledná strana s pevnou členskou základnou, strana moderní a pokroková.

A k tomu nám dopomáhej osobní odvaha, všudypřítomná pravda, spravedlnost a národní hrdost!        
       
Milan Müller, člen DSSS