Amnestie pohledem amnestovaného

Vezeni 4. ledna 2013 Prezident Václav Klaus vyhlášením amnestie umožnil více než sedmi tisícům odsouzeným propuštění na svobodu. Patřím mezi ty (a spolu se mnou i všichni místopředsedové dělnické strany), na něž se prezidentská amnestie vztahuje a byl mi tedy smazán podmíněný trest udělený za politický projev v Brně při prvomájové demonstraci v roce 2009.

Pro média byla tato skutečnost velmi zajímavá, a tak se moje fotografie rázem ocitla ve společnosti opravdových „es“. Jen namátkou: soudce Berka, fotbalový boss Chvalovský, zpěvačka Rolins, fotbalista Skuhravý či hokejista Duda. Musím říci, že mě tato skutečnost nijak nepotěšila, neboť já se skutečně cítil nevinen již od prvotního okamžiku zahájení trestního stíhání. A že je v této zemi pravidlem odsuzovat za politický aktivismus, označovaný režimem za extremismus, je smutná vizitka polistopadové éry.

Pokud se podívám na celkový rozsah amnestie, je až velkoryse a zbytečně široká. Na mysli mám zejména kauzy tunelování, kdy nenávratně zmizely miliardy korun, násilné trestné činy či dokonce kauzy, v nichž na konci zůstali zdrcení pozůstalí. Snadněji bych pochopil, a jistě i široká veřejnost, pokud by se amnestie opravdu vztahovala jen na nedbalostní trestné činy či na kauzy s politickým podtextem. Pro příklad nemusíme jít daleko, stačí se podívat na amnestii na Slovensku.

Pokud však dnes někdo spílá prezidentovi Klausovi za očištění různých tunelářů, musí hledat viníky i jinde. Jak je možné, že stát nebyl schopen některé známé kauzy dotáhnout do konce za více než osm či dvanáct let? Jak vlastně pracují soudy? Proč existují takové neuvěřitelně dlouhé průtahy? I nevyřčené odpovědi na tyto otázky by zcela jasně ukázaly prstem na nefungující justici zejména v kauzách vlivných osob. A stranou nemůžeme nechat ani postoj premiéra, bez jehož kontrasignace by amnestie v platnost nevstoupila. 

Vždy jsem byl a budu proti očišťování skutečných gaunerů závažných kauz (např. korupčních a ekonomických) či protěžování kohokoliv jen proto, že má „známé na správném místě“. A tento postoj, a tedy i odmítnutí tak široce pojaté amnestie, nemůže změnit ani to, že rozhodnutí prezidenta republiky napravilo pokřivené soudnictví a očistilo jméno některým lidem, kteří byli odsouzeni za nic, neboť politický projev či politický aktivismus do skutečně demokratické společnosti prostě patří.

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS