Čeští zaměstnanci na hranici bídy

Jiri-stepanek_10 24. července 2013 V době hospodářské a sociální krize je největší obavou obyvatel republiky, aby neztratili práci. Dnes si přátelé navzájem přejí zdraví a mít práci. Práce je považována za záruku toho, že budu schopen zaplatit nejdůležitější platby a zajistit si základní potřeby k životu. Jenže krize postupuje již několik let a postihuje všechny vrstvy českých a moravských zaměstnanců. Podle nejnovějších statistických zjištění téměř pětině českých zaměstnanců (18,2 procenta), kteří pracují a nejsou registrováni na úřadech práce, výplata na pokrytí životních nákladů nestačí. Což jsou ti, jejichž mzda nedosahuje 14,5 tisíce hrubého měsíčně, a tím jsou ohroženi chudobou.

Dnes již bývalá vláda pod vedením TOP 09 si bojem s nezaměstnaností představovala a také to realizovala, že jedině flexibilní a o zákony osekaný pracovní trh je zárukou změny. Tento trend pouze nahrával mnohým zaměstnavatelům, kterým díky krizi stouply zisky, a to díky propouštění a snižování mzdových nákladů. Za tím vším stojí zaměstnávání na kratší dobu, dohody na částečné pracovní úvazky, úprava pracovní doby, sdílené formy práce, dohody a práce zprostředkované přes agentury. Tyto formy jsou většinou spojené nejen s nízkou mzdou, ale i s pramalou ochranou zaměstnanců. Je pochopitelné, že v rodině musí pracovat oba dva dospělí, protože to je jedině záruka toho, že rodina neupadne do sociální bídy a nebude ji tím pádem hrozit sociální smrt.

Je úplně nepochopitelné, že se vláda zdráhala zvýšit minimální mzdu, která již několik let činí 8 tisíc korun. Chtěl bych se zeptat koaličních poslanců a mnohých zajištěných zaměstnavatelů, jestli si skutečně myslí, že za tuto almužnu se dá vyžít? Začátkem 21. století je nedůstojné, aby člověk dostával za poctivou práci takovou částku, kterou např. lobbisté utratí s „modelkami“ za jednu láhev archivního vína či sklenku koňaku. 

Dnes je velice rozšířené zaměstnávání přes pracovní agenturu. To je firma, posílající lidi u ní vedené v evidenci do různých firem, supermarketů či skladů. Tito lidé nedostávají svojí mzdu přímo, ale vyplácí jim jí agentura, která si ovšem strhává „desátek“, ale někdy to je i 40 procent. Takže, aby se zaměstnanec dostal na výši mzdy, kterou dostává kmenový zaměstnanec firmy, musí pracovat mnohdy dvakrát tolik. Pro zaměstnávající firmy to má neskonalé výhody. Kupříkladu přesčasy. Kmenový zaměstnanec je omezen zákonem, ale agenturní zaměstnanec může pracovat do úmoru. Dvanáctihodinové směny střídají jedna druhou. Den za dnem. Proto by mělo být cílem zakázat možnost zaměstnávání lidí přes agentury a tyto agentury zrušit, protože nepomáhají s nezaměstnaností, ale parazitují na tísni druhých. 

Za současného demoliberálního režimu má republika přes milión chudých. Skutečně chudých, kteří pobírají okolo 10 tisíc měsíčně hrubého, a ještě nezapomínejme na 1,7 milionů lidí, kteří žijí těsně nad hranicí bídy za mzdu o málu nižší než je 14 tisíc měsíčně hrubého. Každý pátý občan republiky nedostává za svojí práci odpovídající mzdu. Sociální nůžky se rozevírají do pekelných rozměrů. V této krizi bohatnou bohatí a chudnou chudí. Bývalá vláda zde byla pro horních deset tisíc a ne pro dolních deset milionů.

Je zjevnou chybou, že se tato masa chudých zaměstnaných neradikalizuje a nevyjde do ulic deklarovat své nezadatelné právo na spravedlivou odměnu a za navrácení všech sociálních práv zaměstnancům.

Síla ulice, podpořená volbami, to je jediné, čemu vládní moc reprezentovaná parlamentními stranami a loutkovou vládou bude rozumět. Dělnická strana sociální spravedlnosti bude vždy stát na straně českých a moravských zaměstnanců, kteří dnes a denně tvrdě bojují za uhájení svého živobytí a zabezpečení svých rodin. Naše strana žádá a pevně stojí za požadavkem, aby byla práci navrácena její prestiž a poctivé ohodnocení.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS