Čtyři dvojky v souvislostech dneška

9. ledna 2011 Novoroční dny rozčeřila zpráva, že řidič s „kmotrovskou“ značkou 2222 dělal na dálnici takové manévry, že ohrozil na životech i druhé účastníky silničního provozu. Po zadržení policií, kdy padl návrh na uvalení vazby, byl pirát na základě rozhodnutí státního zástupce propuštěn na svobodu.

Podle značky a typu automobilu bylo jasné, že za volantem neseděl jeřábník nebo prodavač ze supermarketu. Obratem se veřejnost dozvěděla, že potencionální silniční vrah je majitelem developerské firmy a že od trestu za podobný čin ho v minulosti zachránila prezidentská amnestie. V novinách se vyrojily psychologické profily řidiče, které ale neřekly nic jiného, co by nevěděl divák u televize. Tento řidič je ve svém profesním životě zvyklý udávat příkazy a to příkazy neodvolatelné, o kterých se nediskutuje. Pravidla ve firmě určuje ON a nic ho nesmí omezovat. A pak si na silnici myslí, že je v práci a bude se tam chovat stejně: pleteš se mi v cestě, pryč s tebou. Co si tento podnikatel myslí o zaměstnancích, to si myslí o ostatních řidičích: havěť, která se mi nebude plést pod nohy.

Toto konkrétní chování můžeme lehce zasadit do klimatu dnešních dní. Sociální nůžky se  rozevírají a společnost se stále více rozděluje na bohaté a chudé. To není levicové klišé, to je konstatování pravdy. Současná sociálně hospodářská krize dělá z boháčů ještě větší boháče a ze zaměstnanců se naproti tomu stávají sociální anebo nezaměstnaní vyděděnci, v lepším případě žijí od výplaty k výplatě se strachem o nejbližší budoucnost. Současná koalice dělá vše proto, aby v krizi pomohla podnikatelům  - zaměstnavatelům, kteří byli štědrými sponzory jejich předvolební kampaně. Tak teď jim to splácí, ale splácí to dolních deset miliónů občanů. Dochází k přesunu peněz ze zdola nahoru.

Zatímco se zaměstnanci obávali s koncem roku budoucnosti, protože věděli, co pro ně chystá „vláda rozpočtové kázně“, tak ve Špindlerově Mlýně se veselila podnikatelská a lobbistická smetánka, spolu s promiskuitními pseudohvězdami šoubyznysu. V podpalubí posádka živoří a dře, ale na horní palubě se veselí a hoduje s pramalým zájmem o ty dole. Právě tato velkolepá krkonošská oslava přesně ukazuje celospolečenské klima současné republiky. Nejsem samozřejmě věštec, ale neobával bych se vsadit si, že část účastníků této párty, by na místě „čtyřdvojkového“ piráta patrně jednala stejně. Právě takoví lidé se tam patrně veselili - bezohlední, asociální a egoističtí. Chtěl bych se mýlit.

Rozruch vzbudilo i to, že nebyl vzat do vazby kvůli ovlivňování svědků. Je možné, že státní zástupce rozhodoval podle „selského rozumu“. Je možné, že do vazby by byl vzat, kdyby při tom manévru vylepoval samolepky… A jelikož nevylepoval, tak rok ve vazbě sedět nebude. Dalším důvodem na vazbu by bylo, kdyby čtyřčíslí na SPZ bylo 1818 a událost by se stala na 88. kilometru. A ještě v kontextu toho, že by bydlel ve městě, kde měla dělnická strana  mítink, tak by oblékl vazební tepláky. Kdyby člověk neznal běžnou praxi, tak by mu to připadlo možná i vtipné, ale ono to má hořkou příchuť neradostné skutečnosti.

Situace v této republice volá po očistě mravní a politické. Nebylo by společensky přínosné, aby se situace vinou zpupností jistých sociálních vrstev dostala tak daleko, že se ti z podpalubí půjdou neorganizovaně podívat na horní palubu… Všechny změny musí nastat v intencích zákona, parlamentní cestou a vůlí všech vrstev obyvatel po změně. Odmítám beztřídní společnost, znárodňování či rušení nedotknutelnosti soukromého majetku. Odmítám ale vyvyšování určité vrstvy obyvatel nad druhou, výsměch nad zákonem a vládu, která tyto vrstvy podporuje a usnadňuje jim práci, díky asociálním zákonům, kterým říká reformní.

Jiří Štěpánek