Devět let: Tři otázky pro tři zakladatele dělnické strany

Devět let: Tři otázky pro tři zakladatele dělnické strany18. ledna 2012 Dnes je tomu přesně devět let od založení dělnického hnutí, které vzniklo na troskách kdysi parlamentní republikánské strany. Naše redakce oslovila tři vrcholné představitele DSSS - Tomáše Vandase, Petra Kotába a Martina Zbelu, kteří se v roce 2003 účastnili ustavujícího sjezdu dělnické strany. Položili jsme jim tři otázky, aby dnešním čtenářům přiblížili rané počátky dělníků.

Jak dnes vzpomínáte na 18. leden roku 2003?

TV: Přiznám se, že někdy mi to připadá jako strašně dávno, a někdy zase jako včera od doby, kdy jsme se sešli v budově Smíchovského pivovaru a založili Dělnickou stranu. Bylo nás tam tehdy opravdu několik, myslím že čtrnáct, a společně jsme plánovali budoucnost. Co nás však vlastně všechno čekalo a ještě čeká, to asi nemohl předpokládat nikdo. Už dnes však není pochyb o tom, že tento den vstoupil do novodobé historie naší země.

PK: Na den, kdy se v budově pražského smíchovského pivovaru uskutečnil ustavující sjezd Dělnické strany, vzpomínám velmi rád a stále častěji. Po zklamání s praktikami Miroslava Sládka jsem tenkrát jel do Prahy plný nadšení z nového projektu a s touhou vybudovat silnou politickou stranu hájící zájmy všech hrdých Čechů. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že o sedm let později dojde k jejímu rozpuštění státní mocí, vysmál bych se mu do obličeje.

MZ: Ta vzpomínka je pro mne stále živá, protože jsme zakládali něco nového, a současně to byla taková definitivní rozlučka s minulostí, ze které jsme si odnesli mnoho zkušeností. Nikdo z nás tehdy asi nečekal, že budoucnost bude tak bohatá na události a dělnická strana vstoupí do celonárodního povědomí. Zvláště když jsme stranu zakládali tak říkajíc “na zelené louce”. To ovšem neznamená, že bychom na té louce usnuli. Zůstaneme-li u symboliky, nyní zdoláváme hory a kopce a rozhodně se přitom nenudíme.

Co jste tehdy očekávali od nově vzniklé strany?

Devět let: Tři otázky pro tři zakladatele dělnické stranyTV: Především jsme tehdy chtěli zkusit něco nového a dělat jinou politiku, než jak jsme ji znali od tehdejšího předsedy republikánů. Právě on, jeho vystupování, arogance a pohrdání lidmi, to byl ten impuls, proč jsme si tehdy řekli, že do toho půjdeme a zkusíme to.

PK: Hlavně možnost veřejného prosazování myšlenek a názorů, které jsou mi blízké. Pokud se totiž sejde dostatek lidí stejného smýšlení, kteří jsou schopni a ochotni společně spolupracovat, lze docílit mnohého. Přestože Dělnická strana za svůj krátký život nijak výrazně nezabodovala v krajských, evropských či parlamentních volbách, měla své zástupce alespoň na některých radnicích. Stále však bylo možné sledovat její rostoucí popularitu, což bylo také hlavním důvodem jejího nuceného zániku. Okamžitě jsme však s neubývajícími silami začali budovat její nástupkyni, Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, která je nyní oprávněně trnem v oku všem politickým kariéristům a prospěchářům.

MZ: Myslím si, že už před devíti lety jsme byli realisté, takže jsme si rozhodně nemalovali vzdušné zámky o brzkém vstupu do parlamentu apod. Mnoho politických subjektů zkrachovalo právě proto, že jejich představitelé přecenili svoje síly a schopnosti. Možná jsme byli idealisté, ale rozhodně ne snílci. Čekalo nás mnoho a mnoho práce, protože jsme na ní byli zvyklí a bavila nás. Nejvíce nás ale spojovalo vědomí toho, že si svoje myšlenky a názory budeme prosazovat, aniž by někdo naší práci pošlapával svým nekompetentním jednáním nebo vlastními aférami. Právě v takovém prostředí jsme pracovali poslední roky republikánů.

Můžete uplynulých devět let stručně zhodnotit?

31. května 2003 - I. sjezd stranyTV: Stručně? To by asi nešlo. Ale řeknu k tomu jen tolik, že to bylo náročné období, vyžadující trpělivost a odhodlání, a možná že by neškodilo, kdyby si tím, co jsme zažili my, prošli i ti, kteří dnes vstupují již do zavedené strany. Současně je nutno vyzdvihnout i fakt, že vedení strany a její zakladatelé, tedy kromě mě i další místopředsedové Jirka Štěpánek, Martin Zbela a Petr Kotáb, je propojené nejen politickou prací, ale i vzájemným přátelstvím, což je v dnešní politice a v ostatních stranách jev určitě vzácný.

PK: Pokud se podívám na uplynulých devět let, vidím ohromný kus práce, který se nám povedlo vykonat. Před očima mi běhají tváře lidí, s nimiž jsem po tuto dobu spolupracoval a z nichž někteří již dnes bohužel nejsou mezi námi. Vzpomínám, jak jsem byl ohromně nadšený, když řadu skupinky nadšenců, kteří se podíleli na založení Dělnické strany, začali rozšiřovat další a další lidé. V lednu roku 2003 mi mnozí moji přátelé říkali, ať se přidám k nějaké větší politické partaji, protože o tu naši nebude mezi lidmi žádný zájem. Dnes jsem velmi rád, že jim mohu dokázat, jak se mýlili, což oni upřímně uznávají. Jsem také hrdý na to, že jsem po celou tu dobu mohl stát po boku našeho dlouholetého předsedy Tomáše Vandase a jeho kolegů. Zažili jsme spolu opravdu mnoho. Poznal jsem za tu dobu řadu těch, kteří nevydrželi a rozhodli se, buď ze strachu z represí státních složek, nebo i z vlastní pohodlnosti, ukončit svou aktivní činnost. Poznal jsem i takové, kteří se nám snažili uškodit. Naštěstí ale těch upřímných a odhodlaných bylo více a stále jich přibývá, což mě těší opravdu nejvíce.

MZ: Na hodnocení je ještě velmi brzy, ale když jinak nedáte: Bouřlivý vývoj uplynulých devíti let dělnické strany se pouze logicky odvíjí od toho, proč vznikla. A to jsme myslím velmi jasně deklarovali hned v prvním odstavci ustavujícího manifestu, z něhož si dovolím krátkou citaci: “My, občané České republiky, znepokojeni stavem současné hospodářské a sociální politiky země, ztrácejíc důvěru v současnou politickou reprezentaci, prolezlou korupcí a honbou za posty, rozhodli jsme se z protestu proti politickému šlendriánu a hlavně z povinnosti k budoucím generacím naší milované vlasti, založit zcela nové sociální hnutí - Dělnickou stranu…” Dnes nemůže naše slova nikdo zpochybnit.

Tiskové centrum DSSS

K tématu

Pár slov k 9. výročí dělníků