Do vězení mi vyjádřily podporu i oběti komunismu, říká v exkluzivním rozhovoru Patrik Vondrák

Do vězení mi vyjádřily podporu...10. ledna 2011 Na sklonku minulého roku opustil brány ruzyňské vazební věznice Patrik Vondrák. Bývalý předseda pražské buňky Dělnické strany strávil kvůli údajnému vylepování „protistátních“ samolepek více než rok za mřížemi. Na svobodu se dostal až po složení kauce 400 000 Kč. Krátce poté byla na stejnou kauci propuštěna i Michaela Dupová. Zanedlouho odstoupila z procesu kvůli své podjatosti soudkyně Bártová, která neunesla tlak občanských iniciativ a doznala se ke členství v předlistopadové KSČ. Nebyla jediná. Podle aktuálních seznamů ministerstva spravedlnosti působí v justici až tisícovka bývalých komunistů.

Podle Ústavního soudu může mít komunistická minulost vliv na rozhodování soudců. „Nikdo se zdravým rozumem nemůže souhlasit s tím, co česká justice poslední dobou dělá. Zhruba před dvěma lety se v České republice rozpoutalo pronásledování pronárodní opozice a lidé s nonkonformními názory za ně byli odsuzováni,” uvedl mimo jiné Patrik Vondrák v následujícím exkluzivním rozhovoru.

Jaké byly tvé první dojmy bezprostředně po propuštění na svobodu?

Asi každý, kdo je právě propuštěn z věznice, má příjemný pocit. Ten jsem měl bezprostředně po propuštění i já. Na druhou stranu jsem si uvědomoval, že tím nic nekončí. Proces pokračuje a bez ohledu na naší vinu nebo nevinu je zájem nás odsoudit.
 
Jakou cenu pro tebe má po čtrnáctiměsíčním pobytu za mřížemi svoboda?

Velkou. Ovšem tou svobodou nemám na mysli bytí mimo věznici. Dalo by se obsáhle diskutovat, jestli může být nějaký člověk svobodnější ve věznici než jiný “na svobodě”. Jsem přesvědčený, že může. Na svobodu jsem začal nazírat z různých perspektiv a komplexněji.

Můžeš ve stručnosti přiblížit svůj všední den ve vazební věznici?

Všední den ve vazební věznici začíná v 6 hodin a končí ve 22 hodin. Téměř celý den tedy člověk tráví v cele velké cca 2 x 3 metry s jedním nebo dvěma dalšími vězni. Během dne je hodinová vycházka do betonového kotce, ne o moc většího než je cela. Většinu dne jsem trávil četbou nebo se učil cizí jazyky. Kdyby mě taková činnost nebavila, nedokážu si představit, co bych celé dny dělal.   

Politický proces s tebou a dalšími aktivisty pokračuje dál. Jakým směrem se bude asi ubírat?

V naší situaci je jakákoli prognóza dost obtížná. Pokud by náš proces nebyl politicky motivovaný a v české justici existovala spravedlnost, museli by mě v plném rozsahu zprostit obvinění. Nejen že jsem obžalován za skutky, za které by lidé v normální společnosti neměli být vyšetřováni ani stíháni, ale především za skutky, které jsem nespáchal. Obžaloba je vykonstruovaná a stojí na hliněných nohou. Jsem ale přesvědčený, že hodně českých soudců by mě bylo schopno bez skrupulí odsoudit.

Soudkyně Bártová kvůli své podjatosti odstoupila z procesu. Stalo se tak usnesením ze dne 30. prosince 2010. Překvapil tě její  krok? Co říkáš na iniciativu sdružení K213, která na tom měla zásluhu?

Překvapil snad každého. Otázkou je, jestli jí k tomu kroku skutečně vedlo to, čím ho zdůvodnila. Může to být pozitivní signál, že se proces začíná ubírat správným směrem. Pro členy sdružení K213 to je bezpochyby další úspěch. Moc toho o nich nevím. Zatím jsem si všiml, že mají poněkud hrubší formu sebeprezentace, což osobně nepovažuji za nejšťastnější. V některých případech to ovšem může být jediný způsob, jak dosáhnout kýženého výsledku. V tomto případě dosáhli významného úspěchu, což oceňuji.

Co fakticky odstoupení soudkyně z procesu znamená? Může to mít vliv na jeho další průběh a snad i výsledek?

Soud bude muset určit novou předsedkyni a senát. Proces začne celý od začátku. Vliv to mít může. Každý soud soudí jinak. Za stejný čin můžeš být u jednoho soudu zproštěn a u druhého nepodmíněně odsouzen. V naší kauze ale hraje významnou roli občanská společnost. Soud je na ni citlivý.

Jaký je tvůj názor na českou justici a na politické procesy, které v současnosti probíhají?

Nikdo se zdravým rozumem nemůže souhlasit s tím, co česká justice poslední dobou dělá. Zhruba před dvěma lety se v České republice rozpoutalo pronásledování pronárodní opozice a lidé s nonkonformními názory za ně byli pod různými záminkami odsuzováni. Vím, že se to nedá srovnávat ve všech aspektech, ale určité historické paralely s procesy minulého režimu nebo třeba i těmi inkvizičními tady jsou. Hlavně v principu a v charakteru procesu. Urválek a Torquemada by měli radost. Stejně jako komunisté za vším viděli kontrarevoluční živly, novodobí inkvizitoři vidí všude neonacisty, fašisty, příp. pravicové extremisty. Už ta nálepka sama o sobě z tebe dělá a priori zločince.

Během krátkých okamžiků u soudu, kdy tě bylo možné opět vidět, jsi na veřejnost působil jako silný a vyrovnaný muž. Co tě v izolaci od okolního světa drželo lidově řečeno “nad vodou”?

Jednoznačně podpora a solidarita, a to nejen tuzemských aktivistů. Přicházela nejen od blízkých, ale také od lidí, které jsem neznal. Napsalo mi několik lidí, kteří byli za názory vězněni před rokem 89. Mnoho lidí mi vyjádřilo svou podporu i ze zahraničí.

Změnily se tvé životní hodnoty?

Ta zkušenost mě hodně posunula. Některé věci se u mě změnily, ale hodnoty zůstaly.

Myslíš si, že postup státní mašinérie proti národně orientovaným aktivistům má hlubší kořeny?

Evropa obecně směřuje k totalitě. Politická korektnost útočí na principy svobody a demokracie. Česká republika je v tomto směru dost specifická. Dle mého názoru se postkomunistický establishment nedokáže s principy demokracie dost dobře vyrovnat. Snaží se předstírat garanci různých svobod a práv svých občanů. Ovšem mezi tím, co je pompézně deklarováno, a tím, jaká je skutečnost, je u nás diametrální rozdíl.

Postkomunistický establishment je dost široký pojem, můžeš být konkrétnější?

U nás značnou měrou přispěla k represím Fischerova vláda. Nešlo o žádnou nezištnou snahu zachránit republiku před zlými extremisty. Jeden ze skutečných důvodů byl populismus. Bojem proti tzv. pravicovým extremistům získala úřednická vláda levné politické body. Dnes je zřejmé, že tím otevřeli Pandořinu skříňku a odhalili nedostatky té své demokracie - postdemokracie v plné nahotě. Hodně lidí si díky těmto represím uvědomilo, že nežijí v demokratické společnosti.

Lze to srovnat s nějakým obdobným případem v zahraničí?

Mírou represe a intolerance k ideové opozici nemáme v Evropě konkurenci. Politolog a bývalý soudní znalec na extremismus Miroslav Mareš se vyjádřil, že pokud bude soud akceptovat propagaci subjektu, jehož propagace nám je kladena za vinu (Národního odporu - pozn. redakce), jako trestný čin, “šlo by o jednu z nejtvrdších perzekucí pravicového extremismu v Evropě“.  To už se ale stalo před dvěma lety, když za držení transparentů byli mladí lidé odsouzeni na dva roky nepodmíněně. Nejtvrdší represe v Evropě už tady jsou. 

Monstrproces kvůli samolepkám na kandelábry odsoudil např. i zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek. Co si o tom myslíš?

Z jeho pozice je takové vyjádření obdivuhodné. Určitě má vliv na průběh procesu. Petr Hájek na mě působí jako idealista, zastánce skutečné svobody slova pro všechny názory. Soudy jsou na taková vyjádření, jako bylo to jeho, citlivé. Je to děsivé, ale je to pravda. Jsem přesvědčený, že nebýt protestů části občanské společnosti, soudkyně by nás ve vazbě držela i nadále.

Pár dnů po tvém propuštění mohla na svobodu i Michaela Dupová. Ani v jejím případě se to neobešlo bez složení kauce. Setkali jste se někdy během společného pobytu ve vězení?

S Míšou jsem se ve věznicích vídal spíš sporadicky. Byli jsme společně eskortováni k soudům, a tak byl občas čas prohodit pár povzbudivých slov.

Před necelým rokem jsi byl dovlečen v poutech za štěkotu policejních psů jako „nejhorší zločinec“ na monstrproces s Dělnickou stranou v Brně. Určitě jsi i v rámci možností sledoval vývoj a události kolem DS během svého pobytu za mřížemi…

Sledoval. Rozpuštění Dělnické strany bylo velice poučné, ale ne překvapivé. Jak už jsem zmínil, Evropa a celý Západ směřuje k totalitě. Český establishment jen na rozdíl od ostatních západních států nemá dostatečnou míru sebereflexe a ani se nesnaží předstírat, že je demokratický. V rámci této jejich demokracie se zakazují politické strany. Lidé jsou posíláni do vězení za pořádání koncertů, nevhodné motivy na oblečení, lepení samolepek atd. atd. Jsou tam posíláni i za názory, které nemají, ale soud je u nich předpokládá. Nežijeme ve skutečné demokracii, ale v postdemokracii. Rozpuštění DS je jen jeden, ač významný, příklad, který to potvrzuje.

Co plánuje Patrik Vondrák pro následující období?

Do pravomocného rozsudku se chci plně soustředit na obhajobu. Zákony i morální podstata celého procesu jsou na naší straně. Pokud se účelovost a vykonstruovanost celého procesu v našem případě dostane do podvědomí širší veřejnosti, bude to mít vliv i na vnímání ostatních politicky motivovaných procesů. Naším obžalováním se sami dostali do nezáviděníhodné situace.

-red-