DOKUMENT: Projev předsedy strany Tomáše Vandase na V. sjezdu DSSS

DOKUMENT: Projev předsedy strany Tomáše Vandase na V. sjezdu DSSS21. ledna 2013 Přinášíme v plném znění projev předsedy Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Tomáše Vandase, který v sobotu 19. ledna přednesl na úvod V. sjezdu DSSS v Praze.

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych vás pozdravil svým jménem a přivítal na V. celostátním sjezdu Dělnické strany sociální spravedlnosti. Současně zde vítám všechny hosty, včetně zahraniční delegace Národně demokratické strany Německa.

I. (Ne)dávná minulost

Když jsem spolu se svými nebližšími spolupracovníky před deseti lety zakládal dělnickou stranu, nenapadlo mě tehdy, co to bude pro mě znamenat v osobním a politickém životě, a co vše nás v následujících letech čeká. Jsem velmi rád, že ti nebližší spolupracovníci – Martin Zbela, Jiří Štěpánek a Petr Kotáb – jsou dnes přítomni a o co víc, stále aktivně pracují a pokračují ve společném díle. Jsou tu dnes však i přítomní další lidé, kteří byli účastníci dnes již památného sjezdu dne 18. ledna 2003.

Tehdy vznikla národně orientovaná strana, zaměřená a otevřená všem, kteří byli a jsou zklamáni z polistopadového vývoje, a rovněž to byl i pokus o restartování národní politiky, kterou do té doby představovala pomalu politicky umírající republikánská strana.

První roky po vzniku dělnické strany nebyly vůbec lehké. Potýkali jsme se s nezájmem veřejnosti, médií i nedostatkem financí. Dalo by se říci, že jsme hledali i svojí politickou cestu. Snažili jsme se spolupracovat s různými politickými stranami podobného typu.

Prošli jsme si prvními volbami do Evropského parlamentu v roce 2004, parlamentními volbami v roce 2006, jako součást volebního uskupení Právo a Spravedlnost. Po těchto volbách bylo jasné, že se již nesmíme dívat na ty ostatní, ale soustředit jen a jen na sebe.

Dá se říci, že přelomovým mezníkem v naší činnosti byl rok 2008. Není asi více nutné zmiňovat události na litvínovském sídlišti Janov, které doslova šokovaly tehdejší vládnoucí představitele. Občanský aktivismus, podpořený naší politickou stranou, dal o sobě poprvé vědět v souvislosti s dlouholetým protěžováním nepřizpůsobivých individuí, kteří si ze slušných občanů této země udělali rukojmí.

A pak už to šlo ráz na ráz. Návrh na zákaz naší první dělnické strany v roce 2009. První výraznější úspěch v evropských volbách v témže roce. Druhý návrh na rozpuštění v roce 2010. Tehdy nastává další etapa naší činnosti. Režim si tehdy myslel, že nás soudním rozpuštěním vymaže z politické mapy. Mýlili se. Již za několik měsíců jsme se zúčastnili parlamentních voleb a posílili své pozice. V dalším roce, v roce 2011, jsme úspěšně zabodovali v komunálních volbách v Krupce na Teplicku, kde jsme se ziskem téměř deseti procent obdrželi dva mandáty.

II. Současnost

A tím se ocitáme v přítomnosti. V loňském roce jsme si prošli kampaní ke krajským volbám. Bylo to velmi náročné, a musím říci, že takovou kampaň jsme ještě neabsolvovali. I přesto, že výsledky v některých regionech a městech dosahovaly velmi slušných parametrů, bylo určitým zklamáním, že v Ústeckém kraji chyběl ten pověstný kousek štěstí.

Co je potěšitelné a co dává velkou naději do budoucna je nepopiratelný fakt, že naše strana již dávno není jen stranou mladých, ale stala se přitažlivou pro všechny věkové vrstvy, které v ní hledají alternativu vůči zkorumpovanému režimu. Když už hovořím o nárůstu členství, jen v loňském roce jsme přijali do našich řad na 160 nových členů. A to je v době, kdy je ve společnosti všeobecná averze ke stranictví jakéhokoliv typu, slušná bilance.

I přesto, že jsou za námi viditelné výsledky a značka DSSS se stala celostátně známou, nesmíme ustrnout a zakrnět. Musíme neustále hledat nové a nové cesty ke zlepšení naší činnosti, každý z nás, členů a funkcionářů, a to i na místních úrovních, musí na sobě neustále pracovat, vzdělávat se, učit se komunikaci a veřejnému vystupování. Začít každý sám u sebe. To je cesta ke zkvalitnění nejen každého jedince, ale celé naší činnosti.

Vždy jsem říkal a říkám, že naše práce je dlouhodobá. Kdo očekává, že se výsledky dostaví okamžitě, bez úsilí, kdo očekává, že naše strana bude snadným výtahem k pohodlnému životu a k politické kariéře, bude zklamán. Naše práce a aktivity nejsou pro nás, ale především pro tuto zemi a její občany.

Chápu, že na každého z nás v této nelehké době dopadne stín pochybností. Má to vůbec cenu? Bojovat za zemi, jejíž občané tak často a snadno podléhají vábení různých pseudopolitiků a marketingových produktů? Odpovídám: má to cenu! I kdyby nic jiného, vždy můžeme předstoupit před každého s přímým hledím a říci, my jsme něco dělali, my jsme se o něco pokusili, zatímco jiní pouze nadávali a bědovali v restauracích či z pohovky u televize.

Máme za sebou deset let. Někomu to může připadat málo, někomu hodně. To je věc názoru. Já osobně si myslím, že v životě politické strany jde o menší část života. Co mě těší je skutečnost, že současná dělnická strana je dnes na české politické scéně jedinou představitelkou národního a sociálního proudu. Podobných stran existovalo v minulosti více, ale všechny se postupně vytratily a ukončily činnost. I to o něčem svědčí. Zejména o naší vytrvalosti a neústupnosti. A toho já si velmi cením.

III. Budoucnost

Dnes se však scházíme nejen proto, abychom bilancovali minulost, ale také proto, abychom se zaměřili na budoucnost. Proto dnes budeme volit vedení strany, proto se budeme bavit a diskutovat o tom, jak dál.

Já osobně mám představu, jak více oslovit občany této země. Ale tato představa se musí stát součástí a představou každého funkcionáře a člena. Co tuto zemi dnes nejvíce trápí? Je to nezaměstnanost, sociální problémy, strach a nejistota. Podle mého názoru musíme více předkládat občanům náš program a řešení sociálních otázek. Přesvědčit je, že mediální nálepka „zlých extremistů“ je účelová právě proto, že režim má strach ze skutečné opozice.

Přál bych si, aby nyní došlo k zahájení činnosti programových komisí strany, do kterých se může přihlásit každý, kdo si myslí, že bude v dané oblasti přínosem. Dále musíme více zkvalitnit práci místních organizací. Máme jistě organizace, které pracují nadmíru aktivně a vymýšlejí neustále nové a nové aktivity. Máme ale také nemálo organizací, které si stranickou práci představují tak, že pokud nedostanou lidově řečeno befel shora, nic nedělají. Rozumím tomu, že pro většinu nově příchozích je politická práce něco nového a pomalu se jí učí. Rozumím i tomu, že to nějaký čas trvá, ale musím vidět snahu a odhodlání.

Přál bych si také, abychom masivněji a více využívali možností nových technologií, sociálních sítí a internetu vůbec. I proto se třeba nyní zaměříme na vytvoření nového vzhledu stranických stránek. Tím ale rozhodně nepodceňuji význam našich stranických novin Dělnických listů, které zůstávají jedním z hlavních propagátorů našich myšlenek a názorů. I zde máme ale určité rezervy a v budoucnu bych si přál, aby se noviny staly měsíčníkem s větším obsahem.

Občas slýchám názor, že kdybychom nebyli takoví či makoví, tak by to bylo lepší. Ale my přeci nebudeme měnit a upravovat své názory jen proto, abychom se zalíbili, my je nebudeme měnit ani podle zmanipulovaných průzkumů veřejného mínění. To rozhodně ne! My své názory neměníme, a pokud já budu předsedou, ani měnit nebudeme. K tomu vám dávám své slovo.

Jsem rád, že se zde scházíme v tak hojném počtu. Před deseti lety nás bylo třináct. Dnes máme přes tisíc členů a desetitisíce voličů. Přál bych si, abychom si v každé chvíli uvědomovali i zdánlivé maličkosti, které nás posouvají kupředu.

Naši společnost nyní nečeká lehké období. Vládní slepenec se drží zuby nehty svých pozic, a to i za pomoci hlasů odsouzených či trestně stíhaných poslanců, jen aby stihli vše, co si naplánovali. A tak jsme svědky drancování naší země, jejího zadlužování, schvalování církevních restitucí, ožebračování seniorů či mladých rodin s dětmi. Tato vláda, a já se nebojím říci zločinná, dělá vše pro to, abychom definitivně pohřbili poslední zbytky naší suverenity, abychom byli zcela závislí na rozhodování Bruselu či Washingtonu.

Za této situace je nezbytné, a je to přímo naší povinností, abychom i nadále nemlčeli, přesvědčovali občany a pokusili s plným odhodláním o proniknutí našich zástupců do parlamentních lavic.

V příštím roce nás čeká tzv. supervolební rok. Tedy nejen volby parlamentní, ale také evropské a komunální. Bude to bezpochyby velmi náročné, a proto již dnes musíme pracovat a připravovat se na toto náročné období. Právě výsledky těchto voleb nám ukáží, jak jsme toto složité a náročné období zvládli.

Předstupuji také dnes před vás, abych se i nadále ucházel o vaši důvěru v čele strany. Možná, že někomu připadá, že už jsem v předsednické funkci dlouho, že už by to potřebovalo oživit. Já si však myslím, že důležité jsou nejen odvedené výsledky a činnost každého představitele strany, ale rovněž i také to, zda má ještě touhu a sílu něco pro náš společný cíl udělat. A já si dovolím tvrdit, že sílu a energii ještě mám. Chci ještě pro naši stranu odvést maximum toho, co jsem schopen jí dát, protože si rovněž uvědomuji, že tak činím pro celou tuto zemi.

Pojďme tedy i nadále pokračovat v tom, co jsme činili dosud, a pojďme všichni učinit vše ze všech sil pro to, ať jsme silnější, sebevědomější a úspěšnější.

Ať žije svobodná Česká republika, ať dále existuje a roste Dělnická strana sociální spravedlnosti!

Děkuji za pozornost!

K tématu

Vandas obhájil funkci předsedy DSSS. Sílu a energii ještě mám, řekl delegátům sjezdu