DSSS podala žalobu na Městský úřad v Krupce

28. března 2011 Místopředseda Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Petr Kotáb dnes podal žalobu na Městský úřad v Krupce, který se snaží zakázat shromáždění a pochod dělnické strany plánovaný na měsíc duben.

DSSS chce shromážděním poukázat na případ rasově motivovaného a značně brutálního útoku dvou cikánů na dvanáctiletého chlapce v Krupce, z nichž jeden se díky svému nízkému věku trestnímu stíhání zcela vyhnul a druhému snížil pražský vrchní soud původně vyměřený desetiletý trest na polovinu.

Žaloba byla odeslána ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem a žalobce v ní požaduje zrušení verdiktu Městského úřadu v Krupce.

Tiskové centrum DSSS

Celé znění žaloby:

Žalovaný: Městský úřad Krupka, odbor organizační a vnitřních věcí, Mariánské náměstí 22, 417 42 Krupka 1

Rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje:

Městský úřad Krupka, odbor organizační a vnitřních věcí, č.j. 5225/2011/Li, ze dne 24.3.2011

Vyvěšeno: 25.3.2011 veřejnou vyhláškou

ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU O ZÁKAZU VEŘEJNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ

podle ust. § 11 odst. 3) zák. č. 84/1990 Sb. lhůta pro rozhodnutí soudu 3 dny

 
I. Skutkový stav


Dne 24.3.2011 vydal Městský úřad Krupka, odbor organizační a vnitřních věcí (dále jen „žalovaný“) pod č.j. 5225/2011/Li rozhodnutí ve smyslu zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, kterým zakázal shromáždění řádně oznámená žalobcem dne 23.3.2011. Jejich oznámeným účelem bylo „seznámení občanů s vnitropolitickou situací v ČR i se situací na celém světě. Upozornění a protest proti odlišnému přístupu soudů, kriminalitě a veškerým dalším problémům současné doby.“ Shromáždění byla oznámena ve dnech 2.4.2011, 9.4.2011, 16.4.2011, 23.4.2011 a 30.4.2011, vždy od 9:00 do 21:00 hod., včetně pouličního průvodu.

Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25.3.2011.

II. Aktivní legitimace

Svou aktivní legitimaci dokládá žalobce odkazem na ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů.

Ve smyslu ust. § 65 odst. 1 a 2 s.ř.s. dále žalobce tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím ve smyslu citovaného ustanovení zkrácen na svých právech, resp. byl postupem správního orgánu – žalovaného – zkrácen na právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí.

To dále odůvodňuje níže v jednotlivých bodech své žaloby.

III. Žalobní námitky

Touto správní žalobou napadá žalobce rozhodnutí v plném rozsahu a žádá zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobce oznámením konání zamýšlených shromáždění, které učinil dne 23.3.2011, realizoval své shromažďovací právo, garantované mu čl. 19 Listiny spolu se zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Dle stávající úpravy není výkon tohoto práva vázán na povolení orgánu veřejné správy, ale lze jej realizovat na podkladě řádného a úplného oznámení. Orgán veřejné správy může shromáždění zakázat jen v odůvodněných a výjimečných případech, neboť právo shromažďovací patří mezi základní lidská práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR.

Zákon o právu shromažďovacím zcela jasně vymezuje, za jakých okolností a jakým způsobem lze ohlášené shromáždění zakázat, přičemž zde okolnosti umožňující zákaz nenastaly.

Žalobce konstatuje, že postupem žalovaného byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí.

 
IV. Námitky proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného

1. Žalovaný rozhodl o zákazu celkem 5 shromáždění podle § 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „ZPS“), neboť „tato shromáždění se měly konat v místech, kde je nutné omezit dopravu, kde by mohlo dojít i k zablokování dopravy, neboť zde prochází silnice druhé třídy. Na Mariánském náměstí, ale i v areálu Delta je řada obchodů s potravinovým i spotřebním zbožím a tudíž by i zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva.“

2. Žalobce se zde odkazuje na judikát Nejvyššího správního soudu číslo 1385/2007/II Sb.NSS, který konstatoval, že „… § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím hovoří o nutném omezení dopravy, tedy předpokládá, že k takovému omezení při konání shromáždění, zvláště pak formou pouličního průvodu, obvykle dochází. Omezení dopravní komunikace není nutně účelové spojovat se shromážděním pouze s úmyslem upozornit na negativní jevy, které jsou způsobeny provozem na nich. Omezení dopravy či zásobování musí být shledáno ve velké intenzitě, musí být tak výrazné, aby bylo způsobilé vyvolat závažný rozpor se zájmem obyvatelstva. Musí se proto jednat o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu, aby bylo skutečně nezbytné takové shromáždění zakázat pro nepřiměřenost důsledků jím vyvolaných v dopravě a v zásobování ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím a čl. 19 odst. 2 Listiny.“

3. V daném případě se o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu v žádném případě nejedná. Samotná skutečnost, že místem shromáždění prochází silnice druhé třídy, nemůže vést k zákazu shromáždění. Žalovaný rovněž nijak nezohlednil fakt, že všechna shromáždění byla oznámena na sobotu, kdy jím tvrzené zásobování obchodů s potravinovým a spotřebním zbožím vůbec neprobíhá.

4. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí trpí celkovou nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle ustanovení § 68 odst. 1 správního řádu „rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.“ Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu „v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ V uvedeném rozhodnutí zcela nebo částečně chybí všechny výše uvedené náležitosti, zejména pak podklady pro vydání rozhodnutí a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.

5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec patrné, jak a na základě čeho žalovaný dospěl k závěru, že shromáždění se mají konat v místech, kde je nutné omezit dopravu, kde by mohlo dojít k zablokování dopravy a kde by takové omezení bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva.

6. Napadené rozhodnutí jako celek je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nedůvodné, nezákonné a nezbývá, než tak konstatovat a stanovit, že se ruší.

 
V. Porušení základních práv a svobod žalobce

Podle čl. 19 Listiny základních práv a svobod je právo pokojně se shromažďovat zaručeno. Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu.

Žalobce má za to, že bylo zasaženo do jeho základních lidských práv chráněných mezinárodními úmluvami.

Podle čl. 11 Evropské úmluvy má každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich (odst. 1). Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Je nepřípustné, aby rozhodnutí správního orgánu omezovalo základní práva a lidské svobody občanů, vyjádřené především v předpisech nejvyšší právní síly. Právo na pokojné shromažďování je jedním z nich a jako takové je formulováno v čl. 19 Listiny základních práv a svobod .

Přípustnost jeho omezení upravuje čl. 19 odst. 2 Listiny, který stanoví, že se tak může stát pouze zákonem, což v daném případě činí právě zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, konkrétně především § 10, který uvádí taxativně vymezené důvody, pro které musí nebo může orgán obce i přes splnění formálních požadavků zakázat oznámené shromáždění. V daném případě vydal žalovaný rozhodnutí bez opory v zákoně a za použití účelové a nesmyslné argumentace.
Pouze přesvědčivé a naléhavé důvody mohou ospravedlnit omezení svobody shromažďování. V daném případě takové důvody neexistují.


VI. Žalobní návrh

Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhuje, aby soud vydal rozsudek tohoto znění:

1. Rozhodnutí Městského úřadu Krupka, odboru organizačního a vnitřních věcí, o zákazu shromáždění, číslo jednací 5225/2011/Li, ze dne 24.3.2011, se zrušuje.

2. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení.

Petr Kotáb