Kauza Bedřiška se do propagandy nehodila. Proto jen podmínky

Kauza Bedřiška se do propagandy...11. prosince 2010 Podmíněné tresty vynesené za žhářský útok v ostravské osadě Bedřiška ukazují, že česká justice pracuje na objednávku. V prakticky totožné vítkovské kauze vynese drastické tresty, které zde nedostávají ani pedofilní vrahové, a na druhé straně vynese tresty podmínečné. Přitom vše bylo stejné – noc, spící obyvatelé, v místnosti dítě.  V obou případech vystupuje stejná státní zástupkyně. A přesto taková rozdílnost. V čem jsou oba případy jiné? Jiné jsou v jedné podstatné věci. Vítkovský případ státní systém potřeboval ke svému tažení proti tzv. pravicovému extremismu a rasismu. Politická police potřebovala případ, kterým by skandalizovala celou vlasteneckou scénu v zemi. V rozpouštěcím soudu s Dělnickou stranou v Brně měla vítkovská karta vysokou hodnotu.

Reprezentantům státní moci pranic nezáleželo na popálené Natálii, oni toto děvče zneužili pro své zájmy. Natálie Siváková byla jakousi monstrancí nesoucí se v čele v průvodu proti všem, kdož vystupují proti současnému pseudodemokratickému režimu. Soucit s popáleným dítětem měl vzbudit u televizních konzumentů nenávist proti všemu nacionalistickému a skutečně opozičnímu. Manipulátoři veřejného mínění s pokrokovou uměleckou frontou a neziskovou chamradí slavili žně.

A osada Bedřiška? Tam napadenou rodinou byli sice Cikáni, ale útočníci byli sousedé - matka se synem - a příčinou byly sousedské spory. To se nehodilo do koncepce boje s extremismem. I když se ze začátku bubnovalo na bubínek rasismu a pogromů, postupně vše utichlo, aby situaci oživil výkřik do tmy místních cikánů, že syn útočnice se stýkal s neonacisty. Stopa se ukázala jako lichá. Tak se prostě musel vyškrtnout rasový motiv a soudilo se jinak. Soudilo se laxně, povrchně, bez zájmu.

Státním orgánům na tomto případu nezáleželo, a tak se rozdaly podmínky. Určitě se přihlédlo ke spoustě polehčujícím okolnostem a obhajoba mohla vykonávat své povinnosti a ne jako ve vítkovské kauze, kde jí bylo mnohde vyčítáno, že nepřistoupila na hru s názvem: obhajoba je součástí obžaloby.

Ve vítkovských událostech se široce rozebíraly rodinné poměry odsouzených a napadených, analyzovala se situace v obci. A v tomto případě? Kdo se smysluplně a účelně zabýval tamní situací, co vlastně dohnalo naprosto normální rodinu k tomuto nebezpečnému činu? Nezavdali náhodou Cikáni k tomu příčinu? Osada Bedřiška je ukázkovým příkladem, že soužití většinové společnosti s mnohými Cikány je problematické a neřešení nahromaděných problémů může vést k tragédii. Policie se státními orgány moci by měla toto řešit a ne se zabývat otázkou trestat či netrestat za šálu se symboly DS.

Nechci kauzu v osadě Bedřiška zlehčovat či omlouvat čin útočníků, ale není možné se nepozastavit nad  rozdílným postojem soudní moci. Buďto se v republice soudí nesmyslně přísně anebo laxně, a v poslední době zavedla soudní novátorka Schinzelová odsuzování podle „selského rozumu“. I komunistický režim v sedmdesátých a osmdesátých letech zdůrazňoval, že disidenti jsou souzeni podle platných zákonů. Dá se říci, že dnešní justice se blíží k justici z padesátých let, kdy se soudilo podle „dělnické spravedlnosti“. A pak, že listopad 1989 byl změnou… 

Jiří Štěpánek
výkonný místopředseda DSSS

K tématu

Za žhářský útok v osadě Bedřiška dostali matka a syn podmínky