Kdo je vlastně populista?

Img_9091_2_4 17. května 2013 Dnes a denně se politické strany, tedy jejich představitelé a příznivci, předhánějí v slovním napadání, kdo že je největší populista, kdo že chce uzurpovat moc prostřednictvím slibů, lépe řečeno, kdo chce oblbnout voliče, aby vhodili hlas právě a jen pro jeho stranu, tedy ve většině případů pro něho. Kde je hranice slibů, kterým je možno ještě věřit a kde demagogie, která vymývá lidem mozky a dělá z nich hlupáky? Jde o hranici připomínající tenký led, který nás na rybníku jako malé děti vždy lákal a který jsme netrpělivě zkoušeli špičkou nohy nebo klacíkem; udrží nás nebo se utopíme

Utopíme lehce změníme vyjmutím jedné hlásky na utopie, a ta je skutečnou hodnotou některých slibů politických stran a jedinců. V lidovém slangu bychom nazvaly tyto sliby jako kecy nebo ptákoviny a nikdo by se nad přiléhavým vyjádřením dlouho nerozpakoval. Ve světě politického žargonu přituhuje a tak jeden druhého otevřeně nazývá debilem, idiotem, deviantem nebo v lepším případě totálním blbem či flustrátem.

A kdopak se tak často objevuje jako největší populista na stránkách internetových zpráv a domén politických stran, novin a televizních komentářů? Určitě první místo zaujímá pan Tomio Okamura, člověk, který říká, co si myslí a jehož spojování se s širokým spektrem politických odpadlíků je již nutno brát vážně. Je pravdou, že i když jsou mi některé názory pana Okamury vlastní, jeho záběr všemu rozumět a ke všemu se vyjadřovat začíná být podezřelý. Jako další na stupnici populistické popularity se objevuje předseda zkrachovalých a rozdělených Věcí veřejných Vít Bárta. K tomu bych dodal jen jedno: „Škoda, pane Bárto, svůj politický kredit jste již prohrál a ani živá voda Vám nepomůže ke vzkříšení. Navíc veškerou živou vodu Vám vypila TOP 09 v čele s předsedou strany panem Schwarzenbergem a jeho odborníkem na pokusy s lidmi, chemikem Kalouskem, neboť jinak si zvyšování jejich preferencí nelze vysvětlit!“

Nemá smysl dále jmenovat desítky jmen, které se budou objevovat nebo se již objevují a vzájemně se osočují z populismu. Jejich čísla budou narůstat souběžně s blížícími se volbami a tak pokud to většinu lidí neotráví, máme se ještě na co těšit. S tím samozřejmě ruku v ruce jde populismus politických stran a ten už dnes dosahuje stupně, kdy předpokládá, že lidé v této zemi jsou buď dementní, nebo že při časovém vytížení shánění práce či chození do ní ztratili rozum a vůli myslet.

Otevřete si internetové domovské stránky ČSSD a přesvědčte se sami, jakými stupidními otázkami zatěžují občany vedoucí představitelé sociální demokracie, a to s jasným předsouváním odpovědi, že žádosti respondentů při vítězství ve volbách kladně vyřídí. Nevím, jak by se k tomuto úkolu postavil mistr propagandy Joseph Goebbels, ale domnívám se, že by zvolil sofistikovanější scénář. Otázky, na které jen nesvéprávný občan může odpovídat proti svým životním potřebám, nás přivádí na počátek naší úvahy: Kdo je vlastně populista?

Jen několik příkladů otázek ČSSD ke svým příznivcům: Souhlasíte se zrušením všech regulačních poplatků ve zdravotnictví? Souhlasíte se zvyšováním minimální mzdy? Souhlasíte s důkladným vyšetřením kauzy solárních elektráren? Souhlasíte s přísnější regulací hypermarketů? Souhlasíte se zavedením majetkových přiznání? Souhlasíte se záměrem zavést registrační pokladny? Odpovědi jsou v 90 % zajištěny v měřítku vůle lidu, ale jak se zmiňované otázky naplní, je v reálném nedohlednu. Je pro mě např. nepřijatelné, aby se třicetikorunové poplatky zrušily a v nemocnici mě místo sádry dali na zlomenou ruku pouze obvaz, protože na sádru nebudou peníze. Nebo že důchodci opět vytvoří v čekárnách zdravotních středisek debatní kluby a čekání na acylpyrin se prodlouží nejméně o hodinu. Stejně nemohu souhlasit se zvyšováním minimální mzdy souběžně se zvyšováním kontribucí (daní).

Tedy, chceme-li se skutečně účastnit anket, blogů a diskuzí na určitá témata, musí nám strana předložit k otázce též navržené řešení daného problému, musí osvětlit, jak a proč vznikl, kde hledat příčiny chyb popř. jména osob, které je způsobily. Důležitý je i časový sled nápravy dle připomínek diskutujících a zákonná možnost změn s citací jednotlivých předpisů a zákonů. Bez těchto základních ukazatelů se žádný problém nevyřeší a jde jen o mlácení prázdné slámy a přežvykování problému podobné tomu kravskému.

Pojďme si zkusit my, členové a příznivci Dělnické strany sociální spravedlnosti, položit několik otázek vzájemně na sebe navazujících a odpovědět na ně dle vlastních úvah a postřehů. Zkusím začít a berte moje odpovědi jako inspiraci k diskuzi, samozřejmě s řadou mých řešení nemusíte souhlasit, ale o to vlastně jde. Zvolit ze všech odpovědí návrhy nejlepší, průchodné, nezatěžující již tak narušený státní rozpočet, otázky řešit pravdivě a nic si nenalhávat a nepředstírat. Ukažme, že nám dění okolo nás není lhostejné.

Otázka první: Souvisí podle Vás nezaměstnanost s minimální mzdou a proč? Jakou výši minimální mzdy byste zvolili?

Otázka druhá: Jak byste řešili nezaměstnanost? Jaká by měla být podpora vlády k boji s nezaměstnaností?

Odpověď k první otázce: Shrňme si nejdříve fakta. Pouze čtyři země mají menší minimální mzdu než je v České republice. Jsou to Lotyšsko, Litva, Bulharsko a Rumunsko. Již sedmý rok se minimální mzda neměnila, naposledy v lednu roku 2007 o 45,- Kč na současných 8 000,- Kč. Minimální mzdu pobírá zhruba devadesát tisíc pracovníků. Zdaněná částka minimální mzdy dělá 7 120,- Kč čistého.

Pokud chceme, aby lidé chodili do práce, musí jejich mzda odpovídat reálným potřebám a životním nákladům. Jestliže různé státní podpory vytváří situaci, že jsou větší než minimální mzda, jde o ad absurdum a vymyká se všem zákonům ekonomického chápání. Minimální mzda se musí zvýšit během pěti let na 15tis. Kč, protože výše nákladů se v Evropě v podstatě vyrovnaly. Jen mimochodem v Německu je podle nového výnosu stanovena pro rok 2013 hranice chudoby na 1150,- Euro měsíčně, tj. podle kurzu cca 28 750,- Kč.

Odpověď k druhé otázce: Souvisí s otázkou první, do systému zaměstnávání bych do zákoníku práce okamžitě vrátil tzv. „Švarcův systém“, který byl osvědčenou možností zaměstnávat osoby kdykoliv a jakkoliv. S tím však je spojena změna daní a ta není předmětem otázky, tu si necháme na příště. Jen průhledný daňový systém může zabezpečit, aby se např. právě ten švarcův nezneužíval. Každý cizinec mimo EU by musel mít svého zaměstnavatele, který by za něj odpovídal (zajistil mu ubytování) a musel by ve své žádosti jeho pobytu prokázat, že o nabízenou práci nemají zájem čeští občané ve veřejně přístupném věstníku. Každý cizinec by měl povolení k práci na jeden rok, z kterého by bylo jasné u jaké firmy pracuje a jaká je jeho pracovní náplň. Prodavače a překupníky z asijských zemích neplatící daně v naší zemi nepotřebujeme. Okamžitě bych zrušil státem podporované pracovní agentury, které se jen přiživují a vytváří na trhu práce chaos a nesystémovost. Zrušil bych státem podporované nové pobídky na montovny v průmyslových zónách a podpořil co možná nejvíce českou zemědělskou soběstačnost. Daňovými úlevami bych podpořil malé soukromníky, kteří by zaměstnávali pracovníky do 20 osob.

Naše země potřebuje stabilní a dobrou vládu. Potřebuje napravit blamáž svobody a demokracie, která je pouze slovním doprovodem k rozkrádání majetku, korupci a kolaboraci k jednotě českého národa.

Jsem silným zastáncem parlamentního systému, ale je na čase, abychom svůj hlas touhy po změně daly najevo. Nebuďme populisty, staňme se raději stranou české populace!

Milan Müller