KOMENTÁŘ: Hlas za koblihu aneb Pár slov k voličům

KOMENTÁŘ: Hlas za koblihu aneb Pár slov k voličům13. října 2013 Čím víc se blíží předčasné volby do Poslanecké sněmovny, tím víc se projevuje volební kampaň, kdy jsme ze všech stran zaplavováni různými bludy některých politiků či rádoby politiků. Opět se slibuje modré z nebe, suchá voda a oheň, který nepálí - až s úžasem sleduji, co představitelé některých partají dokáží vůbec vypustit s pusy.

No nic, taková už je kampaň, její cíl je jasný – oslovit a přesvědčit, co nejširší okruh voličů k podpoře té, či oné politické strany, nebo uskupení. Co je ale pro mě zarážející, jsou reakce samotných voličů, s kterými jsem dennodenně konfrontován. Mám rád přísloví, jsem přesvědčen, že skrývají moudrost předků, jedno z nich nám říká: „Jen blázen se spálí dvakrát o stejná kamna“ a já musím bohužel konstatovat, že dobrá pětina našeho národa se bude asi muset propálit až na kostrč, než si uvědomí, komu zase sedá na lep.

Jsme svědky vzestupu uskupení vedených úspěšnými byznysmeny, kteří slibují, jak dají jakoby mávnutím kouzelného proutku rázem vše dohromady. Copak jsme to ale již nezažili v minulosti? Vždyť to jsou necelé čtyři roky, kdy jsme byli svědky obrovského úspěchu Véčkařů vedených pány Johnem a Bártou, první do té doby populární investigativní novinář a druhý veleúspěšný podnikatel, pro kterého je půl miliónu, asi jako pět set pro nás ostatní – řečeno slovy prvního z pánů při soudním projednání údajné korupční kausy toho druhého. I tehdy se neslo řadami voličů přesvědčení, že se konečně našel někdo, kdo je lidově řečeno „za vodou“, nemá tedy potřebu se obohacovat a dá to tady jistě dohromady, bude bojovat proti korupci atd. – jaký však byl výsledek? Budu-li velmi slušný tak to označím za diletantství toho nejhoršího zrna, protkané ostudnými aférami s nechutným pozadím.

A tak zde nyní máme další vizionáře, úspěšné v podnikání i v osobním životě, obklopené známými osobnostmi, kteří slibují a slibují a voliči naslouchají, k tomu leckdy zhltnou nabízenou koblihu a zase se nechávají balamutit. K tomu stařičký potomek šlechtického rodu bafá z dýmky, pokyvujíc moudře hlavou a svého času populární zpěvák si nemůže náhle vzpomenout, za koho to vlastně kandiduje. Kdyby se nejednalo o budoucnosti nás a naší země, tak by se člověk zasmál, nebo někdy i zaplakal, ale tady jde probůh přeci o dny, měsíce a roky, kteří budou poslanci vzešlí z těchto voleb určovat a řídit.

To pak budeme zase v hospodě u piva hartusit nad panujícími poměry, budeme možná i svědky nebo účastníky nějakých těch demonstrací, provázejících řadu zdražení a propouštění, leckdy podepíšeme nějakou tu petici a vůbec si nebudeme uvědomovat, že my jsme vlastně těmi hlavními viníky toho, co nastalo.

Nechci teď dštít síru na své politické oponenty, spíš jim chci poradit, ať se každý raději než politice věnuje tomu, co je mu vlastní: zpěvák ať zpívá, podnikatel podniká, komediant kejklí a šlechtic ať je rád, že se může starat o rodový majetek.

To pro voliče mám jednu radu, zkuste si třeba představit nějakého toho Babiše, Okamuru, Schwarzenberga nebo Bobošíkovou, či jak se všichni ti populisti jmenují na místě Tomáše Vandase na mítinku třeba v Duchcově, Litvínově, Ostravě nebo v Brně – dost dobře to nejde, že? Proč tomu tak je? Protože právě v takových vypjatých situacích, kdy hrozí různé represe, ústrky a postihy se odděluji zrno od plev. Zde máte možnost se na vlastní oči přesvědčit, komu jde o blaho vlasti a komu jen o nějaké pašalíky a obročné. Buďte tedy velice ostražití, až budete svým hlasem určovat chod dějin, nenechte se znovu ohloupit růžovými řečmi lidí, kterým jde jen a jen o osobní prospěch. Nechte se vést srdcem a dejte svůj hlas kandidátům DSSS, váš hlas rozhodně nepřijde vniveč a sami se přesvědčíte, jak dokáže štika prohnat houf tučných zlenivělých kaprů.

Milan Loukota