KOMENTÁŘ: Quo vadis

Milan-loukota 12. listopadu 2013 Kam kráčíš zbědovaná země, snad stokrát zrazená a zesměšněná svými představiteli, plundrována svou podnikatelskou „elitou“, přehlížená okolním světem a nepochopená ve valné většině vlastním obyvatelstvem?

Tak se asi nejenom mě chce ptát po prvotním vystřízlivění nad volbami do Poslanecké sněmovny. Národ plný letargie, hledající Mesiáše rozdal karty a v Parlamentu se nám objevili hned dva, pozoruhodné je, že oba jsou původem cizinci, jeden vzešlý ze vzdáleného národa samurajů, zástupce toho druhého byste pak před takovými sto lety našli v našich končinách nejspíše tak ve formě potulného dráteníka. No když nic jiného, prokázal tento národ svým rozhodnutím, že asi nebude až tak xenofobní, jak se mu často z různých nadnárodních institucí vyčítá.

Panem Okamurou se dnes nechci nijak šířeji zabývat, snad by mě jen zajímalo, jak tento zastánce přímé demokracie naloží se zhruba 122-ti miliony Kč, které jeho hnutí za volební výsledek získá, použije je pro své účely a tím potvrdí řeči, že jeho vstup na politickou scénu je jen další krok z okruhu jeho podnikání, či nechá spadnout alespoň nějaký ten drobek ze stolu pro bohulibější skutky. O tom se nejspíše brzy přesvědčíme.

Kým se chci obšírněji zabývat je Andrej Babiš. Tento zástupce velkokapitálu par excellence, který se nebývale dravě vrhnul na politickou dráhu, najednou připomíná rozverného školáčka, který toho mnoho nechápe, vše se najednou musí učit, nechce se nikde příliš angažovat a doslova tápe i v těch nejtriviálnějších záležitostech. A tady se musím ptát – co to je proboha za komedii, kterou s námi tento člověk hraje. Na takové divadlo mu možná skočí tak akorát nějaký Lojza z pomocné školy, tím přeci nemůže ošálit ani své voliče, i když i o jejich zdravém rozumu mám jisté pochybnosti.

Klíčem možná nebude až tak kontroverzní minulost vůdce ANO, jako zprávička, která se v těchto dnech objevila. ANO je prý z důvodu aktuálního politického rozložení, s ohledem na nejasnou situaci v ČSSD ochotná nejenom tolerovat, ale i podpořit úřednickou vládu sestavenou prezidentem. A světe div se, bývalý bolševický kupčík si padne do náruče s předlistopadovým prognostikem, prostě jen vrána k vráně sedá. Nic moc se nezmění, otupělý národ to s povzdechem nakonec zase příjme a druhý z nejbohatších bude v klidu sněmovny kout pikle, aby byl ještě bohatší, či proč nejraději rovnou nejbohatší ze všech.

A i zde se nakonec nabízí stejná otázka, jako u pana Okamury. Kampak asi potečou miliony vzešlé z volebního výsledku, naplní vlastní kapsu nebo z nich i něco ukápne alespoň pro nejpotřebnější? Lze předpokládat, že asi těžko, když má pan Babiš zapotřebí, aby každý z poslanců ANO přispíval měsíčně částkou 7.000,- Kč na chod svého klubu.

Milan Loukota
bývalý poslanec PSP ČR