KOMENTÁŘ: Sýrie bojuje proti terorismu a USA

Dsss_11 7. července 2013 Po 11. září 2001 se po celém světě rozběhl pod vedením Spojených států tzv. boj proti terorismu. K tomuto boji se přidaly velké země, spojenci USA, jako je Velká Británie, a také lokajské země, jako je Česká republika. Během těchto let se za boj proti terorismu schová ledacos. Jinými slovy: boj s terorismem je to, co řeknou Američané, to ostatní je terorismus proti nim. Když nějaká nespojenecká země mučí podezřelé, je to nehumánní čin, ale když to dělají Američané v Guantanámu, tak je nepříjemně nutný akt k tomu, aby se zachránily stovky či tisíce civilních životů, které by měl na svědomí neodhalený teroristický útok. Vybuchne-li čečenskými teroristy nastražená bomba na bostonském maratónu, tak „české“ sdělovací prostředky zajíkavě vřeští něco o teroristickém činu, ale výbuch čečenské bomby v moskevském metru je podle nich reakcí na chování ruských vojsk na Kavkaze.

Pokud bychom tedy věřili „českým“ sdělovacím prostředkům, tak proti terorismu bojují neúnavně jen USA se svými spojenci. Skutečnost je ovšem taková, že dnes s terorismem skutečně bojuje jen jediná země – Sýrie. Ano, Sýrie. Nepokoje v Sýrii vypukly v době tzv. arabského jara, kdy padly autoritativní režimy v Tunisu, Libyi a Egyptě. Režimy do poslední chvíle podporované USA, které po celá desetiletí zavíraly oči před vším, co se v těchto zemích dělo. Výměnou za tuto toleranci byla ropa, nákup amerických zbraní a volné podnikání amerických koncernů. Zahraniční politiku USA určují banky a finanční korporace. Nebudu se zde rozepisovat nad známým faktem, že všechny jmenované země se po instalaci demokracie západního stylu propadly do chaosu, destabilizace a pouličních bojů.

V Sýrii vše začalo stejně jako v jiných arabských zemích. Pouličními demonstracemi, ve kterých obyvatelé vyjadřovali nespokojenost se situací ekonomickou či politickou. Zpočátku to všechno mělo ráz občanských demonstrací za zlepšení životních podmínek. Nikdo netvrdí, že syrský prezident Asad je nějaký hodný vládce z pohádky a že by v zemi vzkvétala antická demokracie. Jenže poté se dostávaly stále více ke slovu ozbrojené skupiny, schovávající se pod pláštíkem opozice, a v zemi vypukla regulérní občanská válka, kdy opoziční reprezentace zastávající politické řešení je odsunuta do pozadí a hovoří zbraně. Dnes neexistuje jednotná politická syrská opoziční reprezentace, která by byla schopna převzít moc v zemi.

Je příznačné pro sdělovací prostředky, že nás neinformují pravdivě o dění v Sýrii. Ve zpravodajských šotech vidíme zkratkovité zprávy. Nikde jsme se nedozvěděli a ani se nedozvíme, jak se dívají na současnou situaci sami Syřané. Myslím si, že dnes mnozí z těch Syřanů, kteří vyšli do ulic na začátku protestů, podporují svojí zákonnou vládu, protože vidí, že tzv. opozice přináší jen v současnosti smrt a v budoucnu vybudování Sýrie řídící se právem šaríja. V současné Sýrii není nikdo nucen chodit zahalen, platí tam standardní zákony, kde ukamenování není běžným trestem. Vládnou tam politici, ne náboženští vůdci. Náboženství je odděleno do moci výkonné.

Ani výraz občanská válka v Sýrii není správným výrazem, když většinu „bojovníků za svobodu“ tvoří profesionální bojovníci z al-Kájda a dalších teroristických organizací, jimž vypomáhají domácí zločinecké gangy, vycítivší šanci beztrestně krást a vraždit. Proti těmto profesionálním vrahům bojuje zákonná vláda v Damašku se svojí regulérní armádou. Místo toho, aby tzv. západní svět, či spíše vlády tzv. západního světa všemožně podpořily syrskou vládu v boji s al-Kájdou, s tou samou al-Kájdou, která jim sestřelila v New Yorku 11. září 2001 dva mrakodrapy, tak stále opakují výzvy o nutnosti lépe vyzbrojit „syrskou opozici“.

Jenže to nejde, protože na boj s terorismem mají monopol USA, za poníženého panáčkování Velké Británie. Když už jsme u Velké Británie, tak se tato země opět osvědčila jako hledač chemických zbraní. Nejdříve v Iráku, kde britská vláda pod vedením válečného zločince Blaira objevila v zemi chemické zbraně, což vedlo k americké invazi do Iráku. Co na tom, že se tam nikde a nikdy nenašly. Nyní Britové „našli důkazy“ i v Sýrii. Hned po tomto „závažném objevu“ povolili Američané vyzbrojování syrské „opozice“. Al-Kájda a zločinecké gangy budou tedy bojovat s americkými zbraněmi.

Speciálně Velká Británie by měla bojovat s islámským terorismem, skutečným terorismem, když jejich vojáci jsou za bílého dne v anglických ulicích podřezáváni s výkřikem Alláhu Akbar. Ale spojenectví s USA je nade vše. Dnes Londýn a další anglická města připomínají spíše orientální bazar. Pokud bychom chtěli vidět onu „starou dobrou Anglii“, tak si musíme pustit v televizi seriál Vraždy v Midsomeru, kde je ukazována Anglie, která je spíše zbožným přáním a ne skutečností dneška.

Jediným skutečným spojencem Sýrie je Rusko, které plní své spojenecké závazky a dodává syrské vládě zbraně na obranu země před teroristy a západními státy. Rusko se svojí rozumnou zahraniční politikou podporuje Sýrii v boji s terorismem, protože samo moc dobře ví, co dokážou islámští teroristé v ruských městech. EU pod vedením USA chce vyzbrojovat teroristy, se kterými zároveň chce bojovat ve svých a evropských městech. Docela slušná schizofrenie současného západního liberálního světa.

Dnes je to Sýrie, která je v první linii boje s terorismem. Pád současné syrské vlády by znamenal ohromnou destabilizaci regionu a posílení sil, které se netají svým cílem zničit Evropu. Je otázkou, jestli si USA a její nejbližší spojenci nepřejí právě destabilizaci pro snadnější prosazení svých imperiálních zájmu a ještě k většímu omezení občanských svobod ve svých zemích.

Jiří Štěpánek