Nadnárodní koncerny zvyšují nezaměstnanost

Nadnárodní koncerny zvyšují nezaměstnanost6. listopadu 2012 To bylo slávy, velkých slov, slibů a zářných zítřků. O čem je to řeč? O době, kdy se otevírala jedna průmyslová zóna za druhou a zahraniční nadnárodní koncerny si podávaly u ministerských dveří kliky. Nebylo se jim co divit. Desetileté daňové prázdniny, všemožná státní podpora, zavření očí před pracovními podmínkami a s tím související popření Zákoníku práce. Ale jak se říká, všeho do času.

V současné hospodářsko-sociální krizi jsme svědky neradostného jevu, kdy nadnárodní koncerny opouštějí republiku a stěhují výrobu dále na východ do Asie či stepních plání Ukrajiny a Ruska. Důvodem není až tak zmiňovaná krize, ale hlavně konec daňových prázdnin a státní ochrany. Bublina mýtu, že naše země je miláčkem významných světových firem, pro svoji kvalitu práce, nadání pracovníků a celkovou vyspělost, dnes splaskla. Zůstávají po ní prázdné, opuštěné haly, silnice vedoucí nikam a plné pracovní úřady v krajích s největší nezaměstnaností.

Nadnárodním koncernům cestu do republiky otevřely především socialistické vlády a jejich jeden z největších argumentů, proč to dělají, bylo, že se sníží nezaměstnanost, protože firmy budou zaměstnávat tisíce a tisíce lidí. Což byla pravda jen částečně. Firmy v průmyslových zónách zaměstnávaly a dosud i zaměstnávají tisíce lidí, ale především zahraničních gastarbeiterů. Český a moravský zaměstnanec tam ve velké míře nepracuje. Není to ale rozhodně proto, že by se jim nechtělo pracovat, ale protože platy v těchto montovnách – manufakturách s pracovními podmínkami kopírující styl kapitalismu 19. století - jsou směšně nízké. Většinu zaměstnanců zaměstnávají pracovní agentury, které si berou podstatnou část jejich výdělků.

Poslední případ, kdy cizí firma opouští republiku, se stal na Žatecku, kdy průmyslovou zónu Triangl opustila firma Panasonic. Na pracovním úřadě přibude 600 uchazečů. Před deseti lety byly plány velkolepé. Průmyslová zóna měla stát 1,3 miliardy korun a nabídnout 13 000 pracovních míst. Náklady se ale už vyšplhaly přes 2,5 miliardy korun a další investice za 198 milionů korun se chystají, zatímco počet zaměstnanců je mnohem menší. Kraj nyní očekává, že během několika let by tam mělo pracovat 2 700 zaměstnanců.

Z republiky se stala montovna cizích automobilek, výrobců televizí a ledniček. Základní chybou je, že vedení státu nevsadilo po roce 1989 na vzdělání a výzkum. Současná cesta je cestou do ekonomického pekla, protože stačí sebemenší výkyv na světových trzích, sníží se počet prodaných aut a nadnárodní koncerny opouštějí republiku, protože pro ně alfou a omegou jejich podnikání je zisk. Nic jiného je nezajímá. Lidé jsou až na posledním místě. Pro ně jsou to čísla, která dle potřeby mění.

Nezaměstnanost nesnížíme tím, že zde otevřeme dveře nadnárodním monopolům a staneme se jejími rukojmími. Musíme dávat více peněz na vědu a výzkum. My zde musíme vytvářet technologie a vlastní výrobky. Práce českých a moravských zaměstnanců ve vlastních podnicích. Vládní podpora českého výzkumu musí být odpovědí na čachry nadnárodního kapitálu. Na svém a po svém! To je odpovědí českých dělníků.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS