Nové volby a naše šance

Volte DSSS 14. srpna 2013 Je skoro jisté, že se naše společnost dočká předčasných voleb. Parlamentní scény, za které by se nemusel stydět ani autor divadelního dramatu, jsou dohrány. Český národ byl deklasován pravicovou vládou na přihlížející blbečky, kteří sice s ničím nesouhlasili, ale k protestním akcím proti vládě toho příliš neudělali. Kromě jednoho stotisícového shromáždění pak jen pár výkřiků několika soukromých osob a hnutí, které vyšuměly do prázdna.

Je tedy na místě říci, že naše dělnická strana, i když médii většinou přehlížena, byla ze všech opozičních uskupení nejradikálnější a nejkonzistnější. Cíle naší strany jsou jasné a srozumitelné; deklarují především právo a spravedlnost, národní zájmy a rodinu, sociální smír a hospodářský rozvoj. Nebylo snad jediné důležitější události jak na mezinárodním tak i národním poli, abychom k ní nezaujali stanovisko a nepotvrdili tak životnost a účelnost dělnické strany a její potřebu do budoucnosti.

I když vláda premiéra Rusnoka nezískala důvěru parlamentu a podala demisi, a to především kvůli postavě ministra financí pana Fischera, kterému nezapomětliví nezapomněli jeho účinkování v čele úřednické vlády, přesto bych se chtěl pozastavit u jejího Programového prohlášení a vybrat z něho několik snah a cílů, které nejsou cizí ani naší straně, a kterými se musí zaobírat i vlády nově zvolené. 

Svoji důvěru v právní stát a právní vztahy mezi lidmi chce řešit vláda dodržováním zákonů a hlavně dodržováním dohody slušných lidí, kteří jednají na základě „dobrých mravů“. Bohužel tento princip v řadě případů soudci nepřijímají, neakceptují a striktně se drží litery zákona, která „dobré mravy“ drží pod krkem a drtí v prach. Pokud by nastíněný pojem „dobrých mravů“ byl v budoucnosti uplatňován častěji, zcela by zamezil exekučním lumpárnám a lichvářským zvyklostem. Je tedy s podivem, že naše soudnictví pojem „dobrých mravů“ zná, Ústavní soud je respektuje, ale zlořádstvo v podobě ožebračování a olupování občanů pokračuje a stává se i díky postoje zástupců zákona základem pravicových uskupení. Zásadní propad našeho státu v porovnání s ostatními nelpí pouze v otázce špatně nastavených ekonomických norem, ale především v propadu morálních zákonů, který není schopna naše justice zastavit, a v řadě případů svými výroky morální propad ještě aktivuje.

Každá vláda s úmysly zastavit propad morální diskreditace národa si uvědomuje, že pokud nedojde v řadách soudců k novému spravedlivějšímu pohledu na svět, pokud soudci nezískají odvahu soudit zlo a nikoliv jen soudit podle zákona a předpisů, nedojde, a ani nemůže dojít k nápravě společnosti. Zlo je v dějinách lidstva pouze jedno, zákony a jejich výklad se mění a lze je překrucovat dle libosti. Snad tedy pomohou novely zákona o soudech a soudcích a návrhy na zvýšení odpovědnosti státních zastupitelství, snad pomohou i finanční injekce policejním sborům, které budou vynakládány smysluplně a ku prospěchu občanů.

V bludném kruhu pohybu osob drtí nezaměstnanost Evropskou unii a řešení je v nedohlednu. Přemísťováním osob z jednoho místa na druhé se nedomnívám, že dojdeme spasení. Pracovní příležitosti by se měly vytvářet v místě pobytu občanů a už k vlastní ekologické zátěži při velké kumulaci lidí v některých městech, je stěhování nutno omezovat. Vláda si uvědomuje, že odstoupení od klasického zemědělství v podobě místního hospodaření bylo a je krátkozraké, a že právě zde je možné hledat rezervy pracovního uplatnění. Stop záborům zemědělské půdy a stavbě solárních panelů na ní, ale podpora zemědělství a především navrácení národní soběstačnosti potravinového řetězce včetně živočišné výroby je nutností. Určitě toho však nedocílíme tím, že společnosti pana Babiše budou skupovat malé zemědělské podniky a ty pak kvůli konkurenceschopnosti a finanční náročnosti zavírat. Nechceme-li, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí se hlady vzájemně požírali, zamezme některým metodám kapitalistického hyenismu a podpořme malé proti velkým. I to lze částečně vyčíst ze snah programového prohlášení Rusnokovy vlády.

Z pozice naší strany (tak nějak po dělnicku) však vidím ještě jeden nutný předpoklad řešení zaměstnanosti pro tuto zem, o kterém se „vláda odborníků“ nezmiňuje. Zásadní zastavení přívalu občanů, kteří nejsou členy EU a žádají zde pracovní uplatnění. Bude-li vláda vytvářet nová pracovní místa např. ve stavebnictví, na které dostanou přes pracovní agentury uplatnění cizinci před českými občany, přijde veškerá snaha vniveč. Navíc nezanedbatelným ukazatelem rozhýbání se ekonomiky jednotlivých států je její spotřeba. Nikdo z ekonomů totiž nepoukazuje na fakt, že zhruba polovina finančních prostředků získaných jako mzda u nečlenů EU putuje mimo ni a nepomáhá tak k její ekonomické prosperitě.

Znám případ, jeden z mnoha, kdy ukrajinská rodina vytvořila dlouhodobý skvělý byznys na základě živnostenských oprávnění získaných od našich úřadů. Legálně sem týdně dvakrát doveze dva plné minibusy ukrajinských dělníků a dělnic. Na Ukrajině si tato rodina staví už třetí vilu a rozšiřuje park vozidel kvadratickou řadou. Řekne mi jeden z našich chytrých politiků či ekonomů, co přináší povolení této činnosti osobám ukrajinské národnosti českým občanům a české zemi? Snad jen několik majitelů stavebních firem si mne ruce, že mají k dispozici výběr levných pracovních sil. Ve své podstatě je to ale všechno špatně…

Vláda udělala tečku za zvýšením minimální mzdy po více jak sedmi letech na 8 500,- Kč. Pochválila se a chce asi na sedm dalších let v této otázce opět zmlknout. Je prokázáno, že minimální mzda nemá pražádný dopad na konkurenceschopnost výrobků, a že slovní hříčka byla jen pouhým strašákem pro odborové organizace, aby si příliš nevyskakovaly. Minimální mzdu lze pouze přiřazovat k pojmu produktivity práce, ta však po dobu několika let procentuálně mnohonásobně vzrostla, minimální mzda však nikoliv. Nenechme se oklamat, že je vše v pořádku. Současní politici jsou především hráči na poli byznysu a zastánci svých zájmů a korporací. Proč by své zisky měli ve větší míře přerozdělovat lůze? Zůstává tedy otázka, kdo chrání a zabezpečuje práva pracujících v organizacích, kde nejsou odbory. Nikdo.

Domnívám se, že je nutné uzákonit povinnost organizacím nad 30 zaměstnanců, že musí vytvořit v daném kolektivu mluvčí a zástupce pracujících, kteří budou každým rokem schvalovat kolektivní smlouvu mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, a v ní svoje minimální mzdy. To není návrat k socialismu, to je pokrok vyspělých zemí, ke kterým bychom se mohli časem také přiřadit.

Hrůzné ekonomické výsledky našich luh a hájů jsou zčásti způsobené rozkradením národního majetku, nehoráznými platy státních a politických špiček, zčásti však také nefunkčností finančních mechanizmů. Vláda se v této oblasti zaměřila na tři faktory: fiskální pokladny, nezdanění zisků nadnárodních společností v zemi podnikání a s tím spojené finanční toky do zemí daňových rájů, a na odbornost členů správních rad státních podniků a jejich odměňování k poměru výsledků hospodaření.

O fiskálních pokladnách jsem toho jen já napsal již dost. Nerovnost na poli maloobchodníků, kdy vietnamští prodejci drancují a okrádají tuto zemi, snad konečně někdo zastaví. Jenomže uteklo dvacet promeškaných let, většina českých obchodníků ve snaze být poctiví zkrachovalo a těch vietnamských jezdících v luxusních vozech přibylo. Ačkoliv všichni již dávno dle naší legislativy měli platit DPH, platí ho sotva 15% vietnamských obchodníků. A představitelé naší vlády mlčí. Bývalý ministr financí Kalousek nikdy přímo na tuto otázku neodpověděl. Že by se konečně pokusil někdo smradlavé bahno společnosti měnit v průzračný křišťál?

Otázku daňových rájů nelze vyřešit, pokud závazné stanovisko nevydá Evropská unie. Nikomu z nás se asi nelíbí, že cizí nadnárodní společnosti po vystavění betonových monster a montážních hal si převádějí miliardové zisky z prodeje a výroby zboží na našem území do daňových rájů a ještě využívají všech výhod, které jim naše vláda poskytne. Nebezpečným se však stává ukazatel, že podnikající cizí subjekty na našem území si odvážejí větší zisky než  investují,  a to nevěští nic dobrého. Domnívám se, že vláda, která zvyšuje nepřímé daně a neumí vybírat daně přímé, je vláda špatná. Ale tak dnes funguje skoro celá EU. Politici-byznysmeni nepůjdou proti svým zájmům a svoje zisky zatěžovat většími daněmi nebudou. Tedy opět jen šidítko pro voliče a sliby, které nelze plnit.

Odměny politiků a manažerů státních podniků, kteří navíc získávají tyto posty jako trafiky za svoji politickou příslušnost a služby, mají být podle prohlášení překlenovací vlády omezeny a na místa odborníků dodáni odborníci. Hezky se to poslouchá, ale po přečtení odměn, které si předepisovali členové vlády a odstupném, které dostane generální ředitel drah, podniku, který bez státních dotací není schopen vypravit jeden vlak, již ničemu nevěřím. A že by snad majetková přiznání politiků vrátila do státní pokladny nakradené miliony? Nebuďme prosťáčky…

Veškerou bídu, kterou tluče tato zem, teď mohou spasit předčasné volby. Udělejme vše proto, aby i někteří členové naší strany usedli v parlamentu a částečnou měrou mohli ovlivňovat dění v naší společnosti, jak nás vyzval náš předseda pan Vandas. Tak jdeme na to!

Milan Müller