Pár slov k 9. výročí dělníků

Pár slov k 9. výročí dělníků17. ledna 2012 Jak ten čas letí. Ve středu 18. ledna tomu bude devět let, co se v jednu mrazivou, leč slunečnou sobotu sešla v salonku pražského Smíchovského pivovaru (na snímku) skupinka převážně mladých idealistů, kteří chtěli změnit svoji zemi k lepšímu.

To ještě netušili, že jejich snaha bude v době budoucí zdehonestována apologety současného režimu, a jejich přičiněním zaprotokolována do obludných soudních spisů o plánovaném uchvácení moci za účelem likvidace mnoha milionů a milionů dobře smýšlejících lidí… A jelikož inteligence některých soudců (zvláště těch brněnských) není příliš vysoká, na základě těchto fantasmagorií rozpustili dělnickou stranu, aby tak “dobro” konečně zvítězilo nad “zlem” ještě v předstihu.

Protože každá příčina má svůj následek, dnes jsme svědky naprostého vyšinutí mozků, bohužel s vlivem na chod policie a justice, kdy v době bujarého rozkrádání posledních drobtů se státního stolečku, probíhají politické procesy s vlajkonoši, kšiltovkáři, nosiči závadných transparentů nebo nevhodných triček.

Ale zpět k 18. lednu. Nemá význam kazit si náladu festivalem hlouposti dnešní doby, která pouze všem na odiv ukazuje ubohost a konečnost stávající (ne)moci. Mnohem důležitější je fakt, že idealisté z roku 2003 nezemřeli, dokonce ani na mysli, což je u “běžného člověka” vcelku podmínka k fyzickému přežití v prostředí “triumfální deviace” společnosti. Asi nejsme a nechceme být běžní. A je nás hlavně mnohem víc, než před devíti lety…

Martin Kněžický