Prolomit mlčení o zločinech privatizace chtěla už dělnická strana. Skončila u soudu

Prolomit mlčení o zločinech privatizace chtěla už dělnická strana. Skončila u soudu25. října 2012 Zanedlouho to budou už tři roky, co Tomáš Vandas, společně s dalšími straníky, čelil nepříjemným otázkám a útokům na lavici státem obžalované Dělnické strany. S pomocí médií byla DS společnosti vyobrazena jako to největší zlo pod sluncem, které je natolik důmyslně zlé, že své zločiny ještě nespáchalo, ale určitě by je po volebním vítězství zrealizovalo ve své největší ohavnosti a krutosti.

Jako zástupce dobra před Nejvyšším správním soudem vystupoval advokát chudých Tomáš Sokol, coby zástupce charakterní vlády napraveného komunisty Jana Fischera, dnešního kandidáta na prezidenta republiky a zuřivého potírače „extremismu“ na všech stranách fronty.

Součástí monstrprocesu byl i důkladný rozbor dělnického programu, ze kterého tekly hektolitry krve, mediokraticky řečeno. Tak například požadavek prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů.

Dělnická strana navrhovala, aby viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Fischerova vláda ústy svého advokáta Sokola v tom však viděla porušování trestního zákona a znárodňování.

Tomáš Sokol roztahoval křídla a kloval a kloval… Je přece zjevné, že bohatství jeho klientů bylo svým způsobem i jeho bohatstvím. To by tak bylo, aby o něj přišli, když si na něj tak poctivě vydělali díky kuponovým knížkám milionů důvěřivých občanů.

Dělnická strana uvedla, že jejím programovým požadavkem je dobrat se pravdy, jakým způsobem se počátkem devadesátých let minulého století zacházelo se státním majetkem a kdo za to nese odpovědnost. Současná vládnoucí garnitura považuje vlastnictví za svaté, i když bylo získáno nezákonně. Změna zákonů o nepromlčitelnosti některých zločinů není výmyslem dělnické strany, ale pravidlem postihu nejodpornějších zločinů na českém národě.

Protože požadavek potrestání privatizačních zločinců by asi jako záminka pro výmaz DS veřejnost neskousla, Fischerova nevolená banda sáhla k osvědčenějšímu triku: do soudní síně nechala za štěkotů psů přivézt Hannibala Vondráka Lectera, nejodpornějšího samolepkového zločince, který kdy ulicemi prošel. Mimochodem, není tomu dlouho, co jeho kauza skončila osvobozujícím rozsudkem, ale to už dnes obhájce pravdy a lásky z gangu Sokol a spol. nezajímá.

Po třech letech od Norimberského procesu v Brně přišla po demokracii bažící Komunistická strana Čech a Moravy s návrhem na zrušení nepromlčitelnosti trestných činů z privatizace. Pět minut po dvanácté. Před dvaceti lety už byla privatizace v plném proudu. Vláda „její“ návrh samozřejmě smetla se stolu. Obhajovat se před soudem komunisti nemusí. Není totiž žádným tajemstvím, že na privatizaci vydělali právě ti, co měli před listopadem 89 rudou knížku. Snad kromě pana Fischera, protože má charakter…

Martin Kněžický