Soudní fraška v Haagu má dalšího aktéra

Soudní fraška v Haagu má dalšího aktéra 6. června 2011 Zatčení srbského generála Mladiče sice s nadšením přivítala „pokroková“ veřejnost, ale zůstává na něm pachuť nespravedlnosti a jednostranného postoje tzv. nezávislého Mezinárodního soudního dvoru v Haagu. Tento soud má jeden jediný cíl: přivést a k doživotí odsoudit každého srbského představitele, který bojoval za celistvost Jugoslávie a poté za záchranu srbského národa.

Kdo si vzpomene na Vojislava Šešelje, předsedu Srbské radikální strany, který je mnoho let ve vazbě v Haagu? Prezidentka bosenské Republiky Srbské, Biljana Plavšičová, byla vylákána do Haagu za účelem svědectví a poté hned zatčena a odsouzena na 11 let.  Podivné úmrtí prezidenta Miloševiče v haagské cele hovoří za vše. Radovan Karadžič čeká ve vazbě na konec soudní komedie, kde je již napsaný rozsudek - doživotí.

Chorvatští váleční zločinci jsou odsuzování k mírnějším trestům. Kdo se může cítit před haagským soudem naprosto bezpečně, jsou Albánci. Tento národ se těší bezvýhradné podpoře USA, které vehementně podporovaly albánské gangstery a narkobarony při bojích za „osvobození“ Kosova. Je všeobecně známé, že mnozí představitelé tzv. samostatného Kosova byli zapletení do obchodu s lidskými orgány. Nikdo to nechtěl vyšetřovat. Cíl byl jasný – odebráním Kosova Srbsku se měl ještě více ponížit tento statečný národ, který se nikdy nevzdal – ani Turkům, ani Němcům a nevzdá se ani dnešním zastáncům vstupu Srbska do EU. Je smutné, že česká diplomacie uznala kosovský pseudostát, místo toho, aby ctila mezinárodní právo, které bylo odtržením Kosova porušeno. Jenže zahraniční politika českého státu je proamerická a tak se není čemu divit.

Netvrdím, že se srbské vojenské a polovojenské jednotky neúčastnily nějakých útoků na civilisty. Ale líčit Srby jako monstra a vojáky druhých stran jako šlechetné obránce je nespravedlivé a nepravdivé. Na straně muslimů v Bosně bojovali mudžahedíni z celého světa, což jsou vlastně dnešní teroristé, proti kterým vedou USA válku po celém světě. Začátkem devadesátých let minulého století to byli bojovníci za svobodu. A také se hned po ustanovení muslimské části Bosny začaly dít věci. Tehdejší prezident muslimské části Bosny Alija Izetbegovič navrhl zákaz vánoc a nařídil rozhlasu a televizi hrát jen muslimské melodie a písně…

V jugoslávském konfliktu se zločinů odporujícím mezinárodním konvencím dopouštěly všechny strany. Jenže srbské zločiny jsou zveličovány a jsou předsouvány před zločiny ostatních národnostní. V televizi jsme viděli a vidíme stále záběry hromadných hrobů, kde je jasně řečeno: toto jsou oběti srbských etnických čistek. Nic jiného nevidíme a neslyšíme.

Myslím si, že soud v Haagu by nerad slyšel pravdu, jak to bylo s rozpadem Jugoslávie, kdy západní státy, místo toho aby zamezily válce a napětí, tak jednostranně uznaly Chorvatsko (hlavně Německo) a tím rozpoutaly válku. Každý stát na světě by musel bránit svou celitost, když se protiprávně odtrhne kus území. Federální jugoslávská armáda plnila svou ústavní povinnost. Před soudem by také mělo zaznít, jaká byla úloha mezinárodních sil v Jugoslávii, které místo toho, aby bránily civilisty, raději ustoupily útočníkům (a je jedno kterým).

Mezinárodní tribunál v Haagu od začátku neplní svou funkci. Tečka za jugoslávským konfliktem se měla udělat přísnými, ale spravedlivými rozsudky, bez ohledu na srbskou, chorvatskou či albánskou stranu. Jestliže se to takto nestalo, tak další konflikt může doutnat pod povrchem.

Jiří Štěpánek