Soumrak Popelky: Fiasko občanských iniciativ posílilo úlohu politický stran

Soumrak Popelky: Fiasko občanských iniciativ posílilo úlohu politický stran11. dubna 2013 Ne jinak jak fiaskem je nutno zhodnotit setkání občanských iniciativ v neděli 7. Dubna na Václavském náměstí pod názvem „Soumrak kmotrů“. Nechápu, jak vlakem z Ostravy, který byl pro protestující zdarma, přijelo pouhých několik desítek lidí a na celém Václavském náměstí se jich sešlo jen pár stovek. Akce byla dost hlasitě prezentována nejen v Praze, ale i v jiných městech a též dostatečně okomentována na spřízněných webových stránkách Holešovské výzvy. Myslím si, že i sám iniciátor shromáždění pan Slávek Popelka musí mít z výsledku protestu trauma, které ho zřejmě navždy „zasune“ do dějin politického zapomnění. Po jeho snaze blokovat městskou dopravu ve středu 10. dubna před Úřadem vlády v Praze je to skoro jisté. Více

Výsledek protestů mě tedy vede k závěru, že systém politických stran je daleko hlouběji zakořeněn v myslích lidí, než jsme ochotni si přiznat, a že výkřiky několika občanských iniciativ prostě nic v této republice nezmění a bude nutné, aby se vrátily do míst, kde je jich potřeba; tedy do oblastí sociálních, komunálních a charitativních. Politika těmto skupinám nesvědčí a podle mého názoru tam ani nepatří.

Historie politických stran sahá hluboko do počátků světových dějin a již ve starém Římě byl Senát rozdělen na několik protichůdných seskupení společných zájmů a cílů. Pravý rozmach politických stran však nastal až za dob Cromwellových, kdy byl anglický parlament rozdělen na stranu toryů a whigů. První hájily zájmy pozemkové aristokracie, duchovenstva a později velkoburžoazie, whigové pak začínali jako obhájci obchodníků a později střední třídy obyvatelstva. Francouzské dějiny a hlavně krvavá revoluce zvaná Velká nás zase seznámila s girondisty a jakobíny. Jedni vraždili druhé a dodnes je sporné, zda popravy tolika schopných osobností dané doby byly pro francouzskou budoucnost přínosem či nikoliv.

Vznik naší politické scény je trochu složitější a jistě si pamatujete ze školních lavic, jak se před vznikem československého státu rozdělovala intelektuální třída českého národa (Slováci byli součástí Uher) na mladočechy a staročechy, a že první levicovou politickou stranou u nás byla odnož rakouské sociální demokracie založená v roce 1878 v restauraci U kaštanu jako Sociálně demokratická strana českoslovanská. Z historie bychom si měli ještě připomenout, kdo vlastně vymyslel dělení politických stran na pravé a levé. Opět jdeme do Francie – v Konventu sedávali napravo royalisté, královští sympatizanti, a nalevo ti, kteří s nimi nesouhlasili. I dnes jsou jednotliví příznivci svých politických stran seskupeni v Parlamentu ČR pokud možno vedle sebe, účel však vidím jinde; jde především o stranickou kontrolu, aby snad někdo nevolil podle svého přesvědčení a svědomí, a pak aby přátelé šli na pivko či panáka do poslanecké kantýny pouhým pokynutím hlavy a nemuseli na sebe hulákat přes celou sněmovnu.

Každý, kdo vstupuje do politické strany, se ztotožňuje s cíly a záměry vytyčené jako úkoly a program, které by v určitém časovém horizontu měly přinést volební úspěch. Domnívám se, že nejdůležitější pro každou stranu je nejen jasně a srozumitelně svoje cíle přednést, ale dlouhodobě je obhajovat a neměnit. Když skoro denně slyším při pouhém slovním jmenování DSSS, jak různí politici využívají každé příležitosti potupit a oslabit naši činnost, je mi to divné a vede to k zamyšlení. Naše strana není ani extrémistická, ani krajně pravicová, aby z ní kdokoliv beztrestně dělal záchodovou mísu a veřejně do ní kálel.

A pak jsem pochopil. Ti, kdo se nejvíce angažují v pomluvách a invektivách proti nám, mají strach. Strach z toho, že jednou dojde ke spravedlivým soudům, které odhalí jejich zločiny proti národu, proti spravedlnosti, proti společnému majetku i proti lidskosti. Budou souzeni za vlastizradu a genocidu na českém lidu a tím, čím se dnes z pozice moci ohánějí proti nám, jim u spravedlivého soudu pouze přitíží.

Bohužel, nedělní protestní akce ukázala, že doba spravedlivého soudu je daleko. Šikana národa a pracujících pokračuje a bude pokračovat dál. Individuální protesty by ale měly varovat: Narůstání sebevražd, střílení sebe a jiných, vyhazování domů do povětří, negace celospolečenských problémů a též individuální bída; hlad, počty bezdomovců, brutalita kriminálních činů, emigrace inteligence atd. Varovat ano, ale koho?

Nemá smysl jmenovat zde desítky politiků, kterým je osud českého národa naprosto lhostejný a kteří svoje poslání politika pojali jako poslání byznysmena. Zatím se smějí, rozhodovat o jejich osudu bude dnes individuální čin, později vítězi voleb. Nedělejme si iluze, že bychom volby v současné situaci vyhráli, ale i malé procento členů naší strany v Parlamentu ČR by konečně ukázalo ostatním, na jakých základech naše strana stojí, zač bojuje a jakými zásadami by hájila české voliče. Před námi je nemalý úkol, seznámit občany ve svém okolí, v zaměstnání, na dovolené, při sportu i na diskotéce s programem naší strany a myšlenkami DSSS. Teď musíme každý z nás přiložit ruku k dílu…

Milan Müller, člen DSSS

K tématu

Popelka z Holešovské výzvy najížděl do lidí, sebrala ho policie