Vyjádření předsedy DSSS k reakcím na stanovisko ze dne 8. srpna 2012

Vandas-oficialni_5 15. srpna 2012 Přiznám se, že jsem ani neočekával takový zájem o můj nedávno zveřejněný text, v němž jsem reagoval na zvrácené vize prezidentského kandidáta Jana Fischera. Krom mnoha souhlasných reakcí zcela logicky reagovali i ti, u nichž se to dalo tak nějak očekávat. Například obhájkyně cikánských kriminálníků z Nového Boru Samková či různí klávesnicoví občanští aktivisté, kteří by nejraději okamžitě zvedli svůj zadek a běželi na policii udávat.

Co se vlastně stalo? Jen jsem panu Fischerovi vzkázal, aby si pro své plány nebral do úst nevinné děti, které by nejraději strkal do náruče homosexuálům. Pro upřesnění: několikrát jsem veřejně řekl, že je nám jedno, kdo s kým žije, to je jeho soukromá věc. Odmítáme však jakýsi homosexuální „in“ styl, který je většinové společnosti dnes de facto vnucován.

Pokud někdo má slova pochopil jako vyhrožování, mýlí se. Jde o slovo, možná ostřejší, možná rázné, možná nekompromisní a radikální, ale o slovo, vyjadřující pocit, emoce a rozhořčení. Nikoliv fyzické násilí. Nejsem ani Kalousek, ani Macek, abych své protivníky na potkání fackoval.

Já osobně i strana, kterou představuji, jsme terčem urážek, pomluv a špinění dnes a denně. A nic se neděje. A když tato slova přijímáme, musí ti, kteří je adresují, počítat s tím, že i oni se dočkají patřičné odezvy. S blížícím se termínem krajských a prezidentských voleb se zřejmě ještě dočkáme různých výroků, a nebudou jen z mých úst. Mlčet však nebudu. Nemohu. 

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS