Vykradený stát a nezaměstnanost

12. ledna 2013 Je nutné si již plně uvědomit, že vše se v této republice odehrává podle něčího scénáře, organizovaně,  plánovitě a nikoliv nahodile. Jsou-li napsány zákony špatně, má to svůj cíl, rozhodne-li prezident o amnestii, i to má svoje důvody, zvyšují-li se nepřímé daně proti přímým, je to důsledek dlouhodobého plánu upevnit tvrdé jádro kapitalismu na věčné časy. Bohužel, nejsme schopni tyto události a skutečnosti zatím ovlivnit, můžeme ale nesouhlasit.

Rád bych i v našich řadách chtěl otevřít oči i posledním snílkům, že čelní představitelé vlády a na ně napojené skupiny podnikatelů by to kdy s podřízeným pracujícím lidem mysleli dobře. Zapomeňme na Baťu a jeho socializovanou spolupráci s dělníky a zaměstnanci. Dnes je opak pravdou. Cílem současné vlády, poslanců a velkých majitelů firem je nastolit režim pracovních, trestních, občanských a morálně-společenských zákonů, které dlouhodobě budou zvýhodňovat jedince před masou pracujících a dlouhodobě budou pro stát nevýhodné. A tak nás v horizontu mnoha let čeká pouze bída, ponižování, nezaměstnanost, exekuce a narůstající společenský chaos. Pokud se do vlády a parlamentu v příštích volbách nedostanou lidé, pro které sliby znamenají závazek a vyřčené slovo zákon, jsme ztraceni.

V Islandu po novodobé revoluci dnes řeší již soudně odpovědnost vedoucích činitelů vlády včetně pana premiéra Haardema. Islanďané zjišťují, že vláda jim vládla ve jménu bank a finančních skupin, že pro blaho národa nezamýšleli udělat vůbec nic, pouze lid vysávali jak žába na prameni a zkoušeli, co vydrží. Jen jsem zvědav, jak dlouho bude trvat národu českému, aby si uvědomil, že hůře sice může být vždy, ale lépe určitě hned. Chce to jen odvahu a osobní odpovědnost. Třeba v příštích volbách volit Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS). Jsem přesvědčen, že my je nezklameme.

Ale vraťme se k vykradenému státu a současné nezaměstnanosti. O tom, že náš stát je prodán a vykraden do posledního zbytku, není třeba diskutovat. Pokud vím, z toho, co zásadního se dá ještě zpeněžit, zbylo jen letiště Václava Havla a budějovický Budvar. Zůstali jsme díky dvacetileté vládě nacionálních ignorantů a všehoschopných zločinných podnikatelů a politiků bez národního majetku a vlivu na něj. Jsme země bez země, jsme stát bez zásadní možnosti ovlivňování chodu státu. Jednají za nás monopoly, finanční skupiny, neschopní politici a schopní lobbyisté. Všichni myslí víceméně na sebe a podporu zahraničního kapitálu, v kterém si vaří svoji vlastní polívčičku.

Výroky pana Petra Kellnera, jednoho z nejbohatších Čechů, které nás měly povzbudit, že v Africe je hůře, a že v Rusku je ještě větší korupce, mě neuklidnily. Ani on sám moc nevěří politické a hospodářské stabilitě české země, když svůj několikamiliardový podíl v České pojišťovně prodává Italům.

A teď, proč jsem tento článek psal – nezaměstnanost. Zaměstnanost v současném znění zákonných předpisů vytváří základy pro budování nezaměstnanosti. Kapitalismus jako stabilní systém je založen na co největší nezaměstnanosti, to totiž umožňuje zaměstnávat osoby za co nejmenší plat. A protože je propojen kapitalismus s vládní  garniturou a pojat jako státní doktrína, zapomeňme na zvýšení základní mzdy a další výhody pro pracující. Osobní zisky politických představitelů totiž daleko převyšují zájem o pracovní podmínky a platy zaměstnanců, nejsou za ně odpovědni a jsou jim naprosto lhostejné. Zástupci zaměstnanců (ROH) jsou zkorumpovaní a naprosto neakční. Mimo jiné v EU máme jednu z nejnižších základních mezd stanovené zákonem, za námi je jen Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko a Bulharsko.

Vytvoření zákonné činnosti v podnikání pracovních agentur a jejich zaměstnávání osob na tzv. Dohodu o provedení práce, devastoval pracujícího na otroka čekajícího na telefonu, kdyže může přijít do práce a vydělat si pár korun. Lidé, kteří nemají práci, se pro vlastní uspokojení životních potřeb snižují až na dno lidské důstojnosti a proklínají všechny, vše a celou společnost. To, co chtěla vládnoucí skupina lidí, dosáhla, možní voliči mají tolik problémů přežít, že je politika vůbec nezajímá. Stali se apatičtí zachránci svého života. Je naším úkolem tyto české občany znovu přivést k normálnímu životu a hlavně jim dát smysl a naději.

Stále mi nejde do hlavy, jak je možné, že osoby pracující v ČR mimo členství EU jsou v naší republice zaměstnáváni přednostně před českými nezaměstnanými. Vraťme se k úvodním slovům, nic se neděje bez příčiny. Zřejmě jde o smlouvy státní spolupráce plné korupčního byznysu nebo náhrad dluhů, které jsou nám utajeny. Ale určitě by naší republice prospělo, kdyby cizí státní příslušníci nepatřící do EU zemi opustili a na jejich často dobře placená místa nastoupili čeští občané, zvlášť ti, kteří pobírají sociální dávky. Hloupé kecy úředníků, že český občan by tuto práci nedělal, jsou nepodložená, zavádějící a účelová.

Čeká nás volba vedení DSSS. Nevím, kdo jiný by se měl postavit do čela strany, než lidé, kteří byli za myšlenky, vystupování a vedení strany perzekuováni. Obdivuji pana Vandase, Stěpánka, Kotába i Zbelu, že se nenechali srazit na kolena a ponížit, a že mají chuť dál pokračovat v dělnickém hnutí. Teď je nejdůležitější držet při sobě, nevzdávat se, nepodrážet jeden druhého a pomáhat si. Někdy to zní jaké rétorika bývalých časů, ale je to jediná cesta vpřed, to jen noví vládci spravedlnosti a moci udělali ze slov jako pravda a slušnost cár  nepoužitelného papíru. Nebuďme stejní!

Milan Müller, člen DSSS