Zbavme se českých Mubaraků a teprve pak poučujme Egypt o demokracii

Zbavme se českých Mubaraků...19. února 2011 Aby nedošlo k nedorozumění. Rozhodně nepodléhám tendenčnímu a hlavně zmatenému oficiálnímu postoji ČR k tzv. egyptské bouři, která smetla dlouholetého spojence Západu na Blízkém východě Husního Mubaraka a k moci pustila “demokratickou” armádu a ještě “demokratičtější” islámské fundamentalisty.

Konzumním blábolům tohoto typu samozřejmě nemohou věřit ani jejich autoři, pisálci ve skleněných palácích v pražském bezpečném chlívečku. Něco ale psát a říkat musí, a tak nám vznikla další pohádka tisíce a jedné noci o zlém diktátorovi a nespokojených Egypťanech, kteří touží - co touží, doslova hladoví (jako kdysi Češi!) po sametové revoluci.

Samozřejmě nám sametové hlásné trouby neopomíjejí donekonečna připomínat, že Mubarak byl u moci třicet let. Sice ho místní několikrát za sebou zvolili prezidentem, ale tahle informace se do ideologického krámu jaksi nehodí. Stejně tak ani další skutečnosti, např. že Mubarakova mnoha pravomocemi ověnčená moc vycházela z obdobného prezidentského systému, jaký je např. v USA a Francii, proto měl logicky i velký vliv na vojenskou a zahraniční politiku své země.

Opozice byla v Egyptě omezována. Nikoliv ale z důvodu pořádání povolených shromáždění (případ Dělnické strany v pseudodemokratickém Česku), ale hlavně proto, že šlo o fanatické islamistické a fundamentalistické skupiny. Od prvních atentátů na turisty (Dér el-Bahrí, 1997) byla zakázána činnost jakýchkoliv náboženských politických stran a uskupení.

Popřát Egypťanům dobrou cestu k plné demokracii s Muslimským bratrstvem a s armádou místo parlamentu, může jedině průměrný idiotský politik ze středu Evropy, konkrétně ze Strakovy akademie. Aby těch českých absurdit na adresu země pyramid a faraonů nebylo málo, vystupuje za náš stát (respektive Evropskou unii) jako “pomocník” v transformaci k té “plné demokracii” bývalý člen totalitní KSČ a za dob normalizace prominentní student moskevské MGIMO Štefan Fülle.

Česká politika je plná Mubaraků, alespoň co do délky trvání moci. Pravda, třicet let stejného prezidenta sice nemáme (od listopadu 89 se tam vystřídali zatím dva), zato však máme dvacet i více let stejné tváře v parlamentu, na ministerstvech atd.

Několik stran si díky stamilionovým státním příspěvkům vytvořilo monopol na moc. Normální člověk se do politiky nedostane, pouze za předpokladu, že přistoupí na špinavé praktiky lobbyistických skupin a bude politicky korektní, tedy říkat jen to, co si nemyslí.

Porodní bábou každého režimu zpravidla bývá ulice. Zkorumpovaná a politicky prohnilá Česká republika si o revoluci doslova koleduje. Lidé mají dost lží a zlodějen na nejvyšších místech, které už dávno nejsou příkladem pro společnost, spíše její odpornou karikaturou.

Absence cti a morálky v politice se negativně promítá do našeho každodenního života a mezilidských vztahů. Demokracie je u nás pouze na papíře. Zbývá si tedy položit otázku: Kdy přijde česká bouře?

Martin Zbela, místopředseda DSSS